„Pojďte dál, máme si co povídat,“ zve mne třiapadesátiletá Marie Zvončáková do svého domu v Drnovicích na Zlínsku.

V kuchyni, kam jsme si spolu na povídání sedly, vévodí velký dlouhý stůl. Na něm za chvíli voní káva a čerstvě upečené řízky.

„To víte, na pasekách to tak vždycky bylo, že se všichni scházeli v kuchyni,“ usmívá se paní Marie.

Přesto se jí za chvíli v očích objeví slzy. To při připomínce toho, že za tři roky má o vše tady kolem přijít, o dům i zahradu. Je totiž v zátopové oblasti, kvůli výstavbě vodního díla Vlachovice. A i když dostane od státu za svůj majetek náhradu, pláče.

Přijdu o celou svou minulost

„Nedovedu si představit, že budu žít někde jinde. Vyrůstala jsem tady, žiji tady padesát let. Bydleli tady moji prarodiče, rodiče. Tady těchto zdí se dotýkala moje babička. Přijdu o celou svou minulost. Hlas paní Marie se zadrhne.

Chápe, že ji čeká jiná, nová budoucnost, ale smířit se s tím nedokáže. „Budoucnost čeká mé děti,“ usmála se smutně.

V domě, kde dosud postupně s manželem prováděli rekonstrukci, je nové vybavení i nové podlahy, nová kuchyňská linka, spotřebiče i zabudované stropní osvětlení a pec. Dům je útulný, s lidsky teplým a příjemným prostředím.

„Mám moc ráda lidi, také mám hodně přátel, kteří jsou ze všech koutů naší země, ale i ze Slovenska. Vždycky, když někdo z nich jede kolem, tak se staví. Kamarádka když přijede k nám, tak říká: vždycky když k vám vejdu, je to, jako bych přišla domů“, usmála se při vzpomínce na kamarádku paní Marie.

V domě bydlí její manžel, tři děti, tři kočky, pes, na zahradě v králíkárně králíci, na dvorku slepice.

„O našich králících říkáme, že jsou s občanským průkazem. Máme je sedm let a nedokázali jsme je zabít a sníst,“ usmívá se Marie.

Co tu máme, už nám nikdo nenahradí

Současně doplňuje, že celá jejich rodina je spjata s okolní přírodou, která zasahuje až na jejich zahradu.

„Srnky nám tady chodí pod okno. To, co máme tady, už nám nikdo nikde nenahradí. Jak mi někdo může nahradit moji minulost? Jak mi může nahradit to, že jsem s tímto místem spjatá? Jak mi může někdo nahradit domov, tohle nenahraditelné místo?“ ptá se smutně Marie.

Podle ní, mají starosti i dvě sousedky, které mají domy v bezprostředním okolí domu rodiny Zvončákových.

„Obě jsou vdovy, mají 66 let, řekněte mi, jak budou teď stavět nové domy?“ nechápe paní Marie.

„Vím, že dříve byly při stavbách přehrad a vodních děl zaplavovány celé vesnice, na druhou stranu tady sto metrů rozhoduje o tom, jestli se čtyři baráky vystěhují a nebo jestli tady lidé mohou zůstat,“ pokračovala dál Marie, která situaci bere podle svých slov jako podraz na ni a na pasekáře v okolí.

„Nikdo pro to, aby to tak nemuselo být, nic neudělal. Tajně jsem doufala, že varianta, abychom tady mohli zůstat, se najde. Původně nám totiž z Povodí Moravy slíbili, že tu budeme moct zůstat,“ komentovala rozhodnutí o tom, že přece jen jejich domy budou v zátopové oblasti paní Marie.

Přesto přece jen, jak je v její povaze, neztrácí optimismus. „Stále pokračujeme v rekonstrukci domu, na pasekách musí jít život dál,“ usmála se Marie Zvončáková.

Místa, kde vyroste vodní nádrž Vlachovice

Fotogalerie: Místa, kde vyroste vodní nádrž Vlachovice