„Muzeum se otevíralo v loňském roce, přesně osmadvacátého září. Takže slavíme výročí,“ odhalila Velísková s tím, že loňské slavnostní otevření nebylo spjato pouze s oslavami svatého Václava, avšak také s prvním sjezdem rodáků v Sazovicích. Národopisné výstavy se už v minulosti setkaly v obci s nadšenými reakcemi.

Muzeu dává všechen volný čas

„Byly tu dvakrát. Vždy u příležitosti oslav starého hanáckého práva, které se slaví jednou za deset let. Nejprve to bylo v roce 1996 a poté 2006. Obě měly nebývalý ohlas. A když se naposled výstava uklízela, tak lidé chodili a litovali, že končí,“ naznačila.

Zrodila se tak myšlenka, že by mohla v Sazovicích vzniknout stálá expozice.

„Chodila jsem po obci a přemýšlela o prostorech, kde by se mohlo stálé aranžmá udělat. Napadly mě dva objekty. Jedním bylo nynější sídlo muzea a druhým jiný domek v trošku horším stavu. Slovo dalo slovo, a majitel stávajícího sídla nás v naší snaze podpořil,“ vzpomněla.

Ačkoli působí jako pedagožka, neváhá svůj volný čas obětovat sazovickému muzeu.

„Je to pro mě zkrátka srdeční záležitost. Odráží můj vztah k starým hodnotám,“ prozradila. I když je mnohdy doslova v jednom kole, vždy ji potěší, když její snaha přinese ovoce.

„Když vidíte, jak se místním vybaví při návštěvě muzea dávné vzpomínky, tak to potěší. Je příjemné jim pak naslouchat,“ dodala Velísková.

Návštěvnost navíc byla podle ní za první rok více než pěkná.

„Nechodí sem jen Sazovičtí. Objevují se tu i lidé z větší dálky. Často jsou to návštěvy místních občanů. Přicházely sem i děti z mateřské a základní školy. Navštíví nás i třeťáčci z jedné z malenovických škol,“ podotkla.

Čím se podle ní může muzeum pochlubit?

„Určitě má výbornou polohu v rámci obce. Působivý je také vzhled domečku. Dřevěná ložnice z konce devatenáctého století, zařízení kuchyně pak z první třetiny dvacátého století. Je tu ale spousta stařičkých exponátů, které jsou třeba z konce devatenáctého století nebo počátku dvacátého století,“ odhalila Velísková.

Pradávné mince

Jedním z nejvzácnějších exponátů je podle ní obrázek malovaný na zrcadle.

„Paní majitelka nám říkala, že je starý skoro dvě stě padesát let,“ doplnila. Zajímavostí je však v maličkém muzeu vícero.

„Máme tady kopii svatebního koláče, který se pekl na Hané a který vytvořili členové místního výboru pro udržování tradic,“ přiblížila Velísková. Setkala se už však i s jinými vzácnostmi.

„Jeden rodák, který dnes žije v Německu, přinesl dávné mince. Některé byly snad dokonce z doby římské, jiné z patnáctého století, další z období pruskorakouských válek. Navíc říkal, že jsou všechny vykopány tady v okolí,“ prozradila.

Pokud lidé doma najdou vhodný předmět, stačí prý jen přijít za paní Velískovou.

„Buď jej darují, anebo jej na základě smlouvy o zapůjčení propůjčí,“ nastínila.

Kromě toho v muzeu pořádají i zajímavé akce.

„Měli jsme pro děti ze školky pečení tradičního velikonočního pečiva, takzvaných jidášků. Na Velikonoce tu byla výzdoba a zároveň tu byly ukázky zdobení kraslic či pletení pomlázek,“ uzavřela Velísková.