Příběh jako z filmu Vrchní, prchni!

Cestu k zajímavému koníčku ukázali Petru Pokornému rodiče a prarodiče. „Můj děda byl radioamatér, můj otec byl radioamatér a já jsem také radioamatér (smích). Když mi bylo deset let, viděl jsem ve sklepě svého dědu vyrábět rádio. Jeden přijímač postavil i pro mě. Daroval mi ho pod stromeček. Později mě otec přivedl do bývalého domu pionýrů a mládeže, kde jsem se učil morseovku,“ zavzpomínal na své začátky.

Tvrdý boj o pásma

Radioamatéři vysílají v éteru v různých pásmech. Dříve měli větší volnost, v současnosti jsou sešněrováni pevně danými pravidly. O svůj prostor svádějí už dlouhá léta tvrdý boj s profesionály.

„Před druhou světovou válkou radioamatéři poprvé zjistili, že se můžou domluvit vysílačkami. Pásma ještě nebyla omezena, vybrali si proto střední vlny. Jak šel ale čas, komerční stanice zjistily, že jsou střední vlny bezvadné a radioamatérům je vzaly. Radioamatéři vzápětí vyzkoušeli, že jsou využitelné i krátké vlny, nad kterými tehdy profesionálové ohrnovali nos. Profesionálové ale opět zjistili, že jsou bezvadné i krátké vlny. Vzít nám je už ale nemohli. Radioamatérů už totiž bylo moc, měli už také svoji organizaci. Došlo tedy ke kompromisu a radioamatérům byly přiděleny určité výseky pásma krátkých vln,“ vysvětlil Pokorný.

„Doba šla dále, přišly velmi krátké vlny a ještě kratší vlny a situace se opakovala. Dnes už máme přidělena pásma od dlouhých vln až po ultrakrátké. Jenom ale určité úseky. O ty stále bojujeme, aby nám je profesionálové nesebrali,“ usmál se radioamatér.

Ping­pong s Měsícem

Rádiové vlny využívají radioamatéři k různým účelům. „Někteří pípají morseovkou, někteří mluví fónicky, jsou také amatéři, kteří se zajímají o spojení přes družici. Někteří dokonce využívají i spojení s odrazem z Měsíce. Namíří na Měsíc anténu, jejich volací značka startuje nahoru a z Měsíce se pěkně odrazí dolů k příjemci,“ vysvětlil Pokorný.

Dobrodružství s balonem

Dům, ve kterém bydlí radioamatér, poznají okolojdoucí snadno. Vysoko nad střechu mu obvykle vyčnívá dlouhá anténa. Čím je delší, tím je lepší. „Ohledně antén koluje hodně pověstí, hodně mýtů. Já si například před dvaceti lety usmyslel, že využiji k vynesení antény meteorologický balon. Tehdy nám totiž náhodou přistál na zahradě. Řekl jsem si: upevním pod něj anténu a pak zkusím vysílat. Vertikál budu mít čtyřicet metrů vysoký! Ve firmě jsme skutečně balon nafoukli heliem. Šli jsme přes celý Zlín s obrovským meteorologickým balonem! Děti se dívaly a smály, my jsme se na ně dívali a smáli. Pochodovali jsme vesele i pod dráty vysokého napětí. Doma jsem zkusil vysílat. Nebylo to špatné. Balon se ale samozřejmě za nějakou dobu vyfoukl. Ale byl to zážitek,“ zavzpomínal radioamatér.

Mauricius volejte za šera

„Běžný radioamatér má vysílačku o výkonu sto wattů. Samozřejmě je možné mít i výkon vyšší, pokud k němu dostanete povolení, řekněme jeden kilowatt. To je opravdu horní třída. Jsou ale amatéři, kteří se naopak specializují na malý výkon. Vysílat s menším výkonem je těžší,“ pokračoval radioamatér, který se sám na vysílání s malým výkonem specializuje.

„S jedním wattem jsem se například dovolal až do Japonska. Nebo na ostrov Mauricius u pobřeží Afriky. To bylo zvláštní spojení. Využíval jsem speciální rozhraní mezi dnem a nocí, kdy se dobře šíří signály. Za svůj největší úspěch ale považuji úspěšné vysílání s výkonem jednoho miliwattu, tedy jedné tisíciny wattu, kdy jsem se dovolal do Německa,“ doplnil Pokorný, který dostal za vysílání k západním sousedům i diplom.

Nejvzácnější je Antarktida

Která země je mezi radioamatéry nejvíce ceněna? Podle Petra Pokorného nerozhodují kilometry. „Nejdále se můžete dostat na druhou stranu zeměkoule. Třeba do Japonska. Ale radioamatéři nemají vždycky zájem dostat se nejdál. Některé bližší země jsou vzácnější. Atraktivní jsou ty, ze kterých se vysílá málo. Řekněme Grónsko, možná Island a Monako, kde je málo amatérů. Velice vzácnou zemí je Antarktida,“ uvedl radioamatér.

Hra na robinzony

Radioamatéři milují stejně jako ostatní lidé dobrodružství. Pořádají proto neobvyklé výpravy za hranice všedních dnů. „Jde o takzvané expedice. Domluví se pár lidí, amatérů, nadšenců, vezmou si svoje vysílačky a jedou lodí na nějaký ostrov. Radioamatéři z této pomyslné země vysílají tři dny a volají ostatní. Ti mají o kontakt s ostrovem velký zájem. I když se od nich nachází třeba velmi blízko,“ vysvětlil.

Vysílá Kon-Tiki

Mezi nadšenci, kteří den co den usedají ke svým vysílačkám a rádiovým přijímačům, je i řada známých osobností.
„Můj otec se spojil s vorem Kon­Tiki slavného cestovatele Thora Heyerdahla. Na voru byl radioamatér, který měl na starost komunikaci s okolním světem. Máme od něho doma nádhernou fotku voru ve formátu A4. Další příklad? Táta si popovídal i s jordánským králem Husajnem. Na velmi krátkých vlnách vysílali i astronauti na palubě raketoplánu Challenger. Američané chtěli přitáhnout pozornost veřejnosti k technice. A tak si pípali,“ doplnil radioamatér.

88 znamená líbám vás

Radioamatéři využívají k domluvě mezi sebou nejčastěji angličtinu. Rozumí si ale i díky pevně zavedeným zkratkám.
„Jde o mezinárodní zkratky, které používáme na celém světě. Abyste například nemuseli zbytečně vyťukávat slovo děkuji, napíšete jenom zkratku TKS. Řada zkratek je kuriózních. Když jsou radioamatéři strašně naštvaní, tak vám pošlou číslo 99. Lidově to znamená, abyste jim vlezli na záda. Pokud si pípáte s nějakou radioamatérkou, můžete použít zkratku 88. Znamená líbám vás,“ prozradil Petr Pokorný, který sám využívá osobní značku OK2 PZL.

Kartičky, kartičky, kartičky

Proč baví vysílání a přijímání signálů stále tolik lidí? Podle Petra Pokorného jsou jedním z důvodů barevné kartičky, které si radioamatéři mezi sebou při úspěšném spojení vyměňují.

„Kartičky připomínají pohledy. Každý si zvolí svůj lístek. Musí na něm být uvedena značka radioamatéra, země, čas, kdy spojení navázal, v jakém pásmu ke spojení došlo a podpis. Navíc můžete přidat vše, co uznáte za vhodné. Na kartičkách, které jsem získal, jsou například kokosové ostrovy, historická rytina Kaliningradu, obrovská anténa ve Skotsku, ilustrace z knihy Julese Verna Dvacet tisíc mil pod mořem, fotografie belgické princezny Elisabeth, plachetnice, maják, rychlovlak, zvířata, vtipy, zeměkoule…“

Chcete si také pípnout?

Stát se radioamatérem může každý, kdo o tento koníček projeví zájem. „Nejprve je dobré podívat se na internet. Například na stránky Českého radioklubu www.crk.cz. Nebo si můžete prohlédnout časopis www.radioamater.cz,“ doporučil Pokorný.

Martin Lavay