Otec byl myslivec

Gábův zájem o staré zbraně probudil jeho otec, který byl myslivcem. „Zemřel, když mi bylo teprve třináct let. A všechno to vlastně začalo, když jsem zdědil jeho brokovnici Lancaster,“ vyprávěl sympatický muž. „Tenkrát ale zbraň musela jít z domu, převedla se na mého bratrance. Pak jsem odešel na školu, potom na vojnu, oženil jsem se a přišly děti. Na lancasterku se nějak pozapomnělo,“ řekl a dodal, že i na střední průmyslové škole se však zajímal o mechanismy koltů, winchestrovek a dalších historických zbraní. Před několika lety se brokovnice dostala ke Gábovi zpět.

Původně si chtěl pistolník doma udělat koutek z pěkných věcí, co mu po otci zbyly. „Mám po něm nějaké paroží a další trofeje. Brokovnici jsem chtěl nechat znehodnotit, aby se z ní nedalo střílet, a taky si ji vystavit. Jenže jak se říká, stará láska nerezaví. Když jsem viděl, jak by znehodnocení tu zbraň zničilo, tak mi to bylo líto. Pušku jsem si nechal tak, jak byla, a udělal jsem si zbrojní průkaz,“ popsal začátky své pistolnické kariéry Josef Gába.
Smith and Wesson je hlavně na parádu

Zbrojní průkaz kovboj z Mysločovic získal před deseti lety a rok 2000 považuje ve svém počínání za zlomový. „Začal jsem chodit po mysliveckých soutěžích, i když myslivec nejsem. Pak jsem si koupil svůj první revolver, šestipalcovou klasiku Smith and Wesson,“ řekl Gába s tím, že to byla nádherná zbraň. „Časem jsem zjistil, že je ale hlavně na parádu. Na nošení byla příliš těžká a na soutěže nevhodná,“ poznamenal. Vyměnit se ji pistolník rozhodl na soutěži Zlínský Clondike. „Na tu akci mě pozval kamarád, jenže se smithem mě tam nepustili, protože zbraň neodpovídala regulím závodu,“ pokrčil smutně rameny. Vše ale nakonec dopadlo dobře. „Když kamarád viděl, jak mě to mrzí, tak mi půjčil svoje zbraně. A mně se to tak zalíbilo, že jsem několik měsíců na to smitha s těžkým srdcem prodal a koupil jsem si místo něj dvě jiné zbraně, opakovačku a revolver,“ řekl s úsměvem Gába.

Pistolník nemůže chodit v adidaskách

Od roku 2001 se původním povoláním strojař věnuje takzvané Kovbojské akční střelbě intenzivně. Zatímco Gábovy kovbojské počátky byly plíživé, v současnosti absolvuje přibližně deset až patnáct závodů ročně. „První roky jsem chodil na soutěže jen na Zlínsku. Až v roce 2003 jsem se poprvé zúčastnil mistrovství republiky a začal jsem jezdit na závody i do Čech,“ vyprávěl Gába. Jeho prozatím největším úspěchem bylo třetí místo v disciplíně Mířená puška a druhé místo v kategorii Little Traditional, oboje na republikovém mistrovství v roce 2006. „Medaile a diplom mám doma vystavené na čestném místě,“ zasmál se vousatý muž.

Pokud se podaří, přibudou Gábovi letos ocenění další. „První týden v červenci se chystám na mistrovství republiky. Pojedu možná i na mistrovství Evropy do Itálie,“ prozradil.

Na soutěže, kde je rozhodující rychlost střelby a přesnost, chodí kovboj ve speciálním westernovém oblečení. „Je hloupé přijít tam třeba v adidaskách nebo kšiltovce. Na lepší závody se to ani nesmí,“ vysvětlil.

Co se soutěží týče, Gábovým snem je jet si závodně zastřílet do Ameriky. „Ale jsem smířený s tím, že to asi nikdy nevyjde. Startovné tam stojí dvě stě dvacet dolarů i více a letenka s ubytováním taky nejsou zadarmo,“ řekl.

Bydlím ve stanu, vařím si v kotlíku

Když přijede Josef Gába na vícedenní závody, jako je například mistrovství republiky, jakoby se podle vlastních slov ocitnul v jiném světě. „Všichni tam bydlí ve stanu, vaří si v kotlíku nad ohněm, chodí v kovbojském oblečení,“ popsal. „Koupit se dá všechno, jak se říká, za peníze v Praze dům, ale pro obyčejného člověka je westernové vybavení celkem drahé. Proto si spoustu věcí vyrábím sám,“ svěřil se.

Podomácku si udělal například kovbojský opasek nebo takzvané holstery, což jsou pouzdra na revolvery. „Stačí jen někde sehnat levně kůži. Vyrobit je je sice dřina, ale zvládnout se to dá,“ tvrdí Gába.

Sám si vyrábí náboje do svých zbraní. „Na závodech jich člověk vystřílí třeba i tři stovky, to by se pak taky pěkně prodražilo. Raději si koupím střelný prach, olovo a udělám si je,“ řekl pistolník. „Zbraně si ale kupuji, ty si nevyrábím. Ani by to nešlo, podléhají registraci,“ zasmál se.

Občas Gábu na soutěžích doprovázejí i jeho dvě dcery. „Líbí se jim, co dělám, ale jestli jim zájem vydrží, nevím. Jsou ještě příliš mladé,“ řekl pistolník ze Zlínska.

Trénování moc nedám

Josef Gába je velice zaneprázdněný člověk. V dílnách ve svém rodném domě v Mysločovicích podniká, k tomu učí strojařinu a ještě i sám studuje. „Trénování moc nedám, nemám na to tolik času,“ svěřil se.

V Mysločovicích i ve Lhotce, kde žije, jej lidé znají. Vědí, že když vystoupí z automobilu v oblečení pistolníka z dob dobývání Divokého západu, tak se vrací ze závodů.

Ano, pistolník ze Lhotky na Zlínsku se vozí v autě. „Bylo by sice pěkné a stylovější, kdybych jezdil na koni, ale zase je to o penězích, bylo by to drahé,“ myslí si Gába. „To není jak s revolvery. Ty se jednoduše zavřou do trezoru, když nejsou peníze, a nestřílí se. S koněm to udělat nejde,“ přirovnal.