Protiletecký kryt může podle něj pocházet ze třicátých až čtyřicátých let.

„Nalezli jsme jej úplnou náhodou. Zahlédli jsme v podzemí staré dveře a za nimi byla chodba do krytu, o kterém jsem ani nevěděl," říká překvapeně Michal Sporek. Kryt je už prý ale značně zanedbaný.

„Našli jsme v něm jen zbytky dřeva, sutiny," podotýká Michal Sporek, který nyní pracuje jako dispečer Správy železniční dopravní cesty.

Předpokládá, že se stavěl v době, kdy se očekávala válka s Německem. „Mohli tam být schováváni cestující nebo blízcí obyvatel Otrokovic. Ne na dlouho, jen aby přežili bombardování," spekuluje Michal Sporek.

Řadu let věděl o úkrytu civilní obrany v podzemí, část jeho kolegů v něm totiž i pracovala. Sloužil jako ochrana zaměstnanců drah pro případ války. „V případě konfliktu se tam mohli skrýt zaměstnanci nádraží. Úkryt byl ve své době plně funkční a pravidelně kontrolovaný," informuje Michal Sporek.

Dispečer se do podzemí podíval po dlouhých letech s Radkem Poláškem, členem badatelské skupiny z Otrokovic. Šestadvacetiletý student brněnské univerzity se specializací na pedagogiku chtěl spolu se svými kolegy prostor pod nádražím probádat.

„Jsme jen skupinka tří studentů, kteří si jako volnočasový koníček vybrali badatelskou činnost. Od známých či spoluobčanů jsme dostali indicie na místa, která si pamatují. Jedno z nich bylo právě i nádraží. Dozvěděli jsme se, že tam jsou podzemní chodby," zmínil Radek Polášek.

Bunkry prý ale byly kvůli modernizaci železniční stanice v minulosti zničeny. Badatelé se však například dozvěděli, že v jedné z budov ve směru na Tlumačov se nachází únikový východ a zároveň také komínek pro vzduchotechniku.

„Objevili jsme kryt, o kterém jsme ani nevěděli," pochvaluje si Radek Polášek, který také prosí obyvatele města, aby se ozvali, pokud o historii krytů vědí něco bližšího.

V otrokovické kronice není o protileteckém krytu, dokonce ani o známém civilním, který sloužil zaměstnancům tamního nádraží, žádná zmínka.

Za války se totiž žádné kroniky vést nesměly. V Otrokovicích ale chybí záznamy ještě i z dalších sedmi poválečných let. Teprve až v roce 1952 se psaní ujal otrokovický písmák a železničář Theodor Láník, který si vedl i svoje soukromé zápisky a v obecní kronice se vrátil ve vzpomínkách i k době válečné. „Byť nádraží bylo několikrát bombardováno, o krytech v kronice není ani zmínka," říká současná kronikářka města Věra Kramářová.

Sama válku prožívala coby začínající školačka. Pamatuje si kryt v hrázce u koupaliště na Baťově. „Byly tam vybudovány zabezpečené kryty, kam nás během vyučování tou nejkratší cestou umístili. Mimo vyučování jsme byli schovaní v krytu, který se nacházel v kopci Tresný. Tam jsem byla několikrát i s rodiči. Byla to obrovská štola," zavzpomínala Věra Kramářová.