Jak se vůbec stát správcem fotbalového stadionu? Žádný přesný návod neexistuje. „To máte pravdu. Já sám jsem vystudoval filmovou průmyslovku. Po škole jsem nastoupil ve zlínských filmových ateliérech. Vztah ke sportu jsem měl ale odmalička a už tenkrát jsem jezdil jako kameraman po různých turnajích nebo zápasech. Těsně před revolucí se mi podařilo získat místo videotechnika v tehdejší tělovýchovné jednotě, což se mi líbilo ze všeho nejvíc.

Mělo to hodně společného s filmařinou i se sportem. S jednotlivými oddíly jsem mohl jezdit po celé republice a náramně jsem si to užíval. V dalších letech jsem vystřídal ještě řadu dalších zaměstnání, když v tom přišla nabídka od Sportovních klubů Zlín, abych šel dělat správce areálu na Vršavě. Bylo to pro mě něco nového, proto jsem chtěl tuto práci vyzkoušet a nakonec jsem u ní také zůstal,“ popisuje Podmela.

Ze začátku ale vůbec nevěděl, do čeho jde. Jeho předchůdce mu pouze prozradil, kde najde sekačku a kolik má naházet hnojiva na trávník. Zbytek se učil za pochodu. „Když ale bylo nejhůř, vždy jsem mohl zavolat správcům z jiných klubů, kteří mi rádi a ochotně poradili,“ pochvaluje si soudržnost se svými kolegy Podmela, který po dvou a půl letech se začal starat o hlavní stadion na Letné.

Alfou a omegou jeho práce je nyní především příprava trávníku na mistrovská utkání. „Všichni jsme tady kvůli prvoligovému mančaftu, který potřebuje na Letné odehrát celou sezonu. To je ze všeho nejdůležitější. Zda je někde uvolněná klika, nebo jestli je rozbité okno, není až tak podstatné. Rozhodující je, aby bylo hřiště v co nejlepším stavu a dal se na něm odehrát soutěžní zápas,“ potvrzuje.

Trenéři idioti ve Zlíně nejsou

Starat se o prvoligový trávník ale rozhodně není žádná legrace. Kdekdo si možná myslí, že na něj mohou hráči chodit 24 hodin denně a 365 dní v roce, opak je však pravda. „Pokud má někdo představu, že mezi dvěma domácími zápasy, které dělí dva týdny, půjde trénovat osmkrát na hlavní hřiště, musím jej zklamat. Každý trávník potřebuje čas na regeneraci,“ upozorňuje dlouholetý správce zlínského stadionu.

Kvůli tomu se občas dostává do sporů s hráči či trenéry, kteří by na hlavním hřišti chtěli pobývat co nejčastěji. „Tak to ale funguje v každém klubu. Už jen z principu musí být vždy určité třenice mezi správcem stadionu a trenéry. Hlavní slovo má však kouč. Když řekne, že se bude trénovat na hlavním hřišti, nic s tím nenadělám. Mám ovšem to štěstí, že ve Zlíně jsem doposud nenarazil na trenéry idioty, se kterými by se domluvit nedalo,“ pochvaluje si své dosavadní nadřízené.

Vyhřívaný trávník by pomohl

Ve Zlíně se v poslední době hovoří o tom, že ve zdejším klimatu by výrazně pomohl vyhřívaný trávník. Ten se měl původně instalovat dle nařízení Českomoravského fotbalového svazu už příští rok o prázdninách, ale protože svaz nakonec rozhodl o ročním odkladu pro všechny kluby, znamená to, že ve Zlíně bude vybudován pravděpodobně až před začátkem soutěžního ročníku 2009/2010.

Tescomě by přitom pomohl už teď. „Ani vyhřívaný trávník však není úplný všelék. Stačí se podívat třeba do Liberce. Stadion od stadionu, trávník od trávníku, je to jiné. Hodně záleží na klimatických podmínkách. Žádné hřiště se nesmí zbytečně přetěžovat,“ opakuje Podmela, který se na vyhřívaný trávník už teď těší.

Hlavně při přechodovém období by se ovšem výhody vyhřívané hrací plochy projevily v plné kráse. Pokud začátkem prosince napadne v polovině týdne sníh, ale protože pod ním ještě není zmrzlý podklad, není jej jak odklidit. „Pokud byste na hřiště vyjeli s těžkou mechanizací, zničíte si trávník. U vyhřívané plochy ale stačí zapnout topení a do soboty máte suché a čisté hřiště.

Navíc odpadávají i potíže s odklízením sněhu, které zatím každoročně řešíme a zbytečně si tím před jarní částí ničíme trávník. V neposlední řadě bychom zhruba o jeden měsíc urychlili vegetaci trávy,“ vypočítává výhody vyhřívaného trávníku, který se vším všudy přijde na téměř 20 milionů korun.

Ještě ideálnější variantou by byl podle něj umělý trávník nové generace. O tom však nechtějí hráči a trenéři ani slyšet. „Nejvíce si stěžují starší hráči. Ti jsou v tomto ohledu hodně konzervativní. Byli vychováváni na trávě a na umělku už si na stará kolena nechtějí příliš zvykat. Říkají, že na ní trpí jejich kolena a klouby. Nevím, jestli to tak skutečně je, ale když se podívám na Vršavu, kde trénují na umělé trávě děti už od sedmi let, asi to tak žhavé nebude,“ přidává další postřeh z mládežnického centra.

Kdy však dojde k prolomení stávající bariéry a odporu proti umělým trávníkům, nedokáže odhadnout. „Starší hráče už nikdo nepředělá. Ti budou konzervativní pořád. Mladí kluci jsou však mnohem adaptabilnější a snad si časem zvyknou,“ říká Podmela.

Hřiště se vzpamatuje z čehokoliv

Při pohledu na zlínskou hrací plochu po mistrovských utkáních napadá leckoho, jak je možné, že na Letné ještě vůbec roste tráva. Často rozbahněný trávník spíše vyzývá k nasazení brambor než k nějaké další rekultivaci. Správce stadionu už však po několik let zůstává téměř ledově klidný.
„Asi před deseti lety přijely Vítkovice. Hřiště jsme měli nachystané parádně.

Při samotném zápase ovšem začalo tak hustě sněžit, že jsme museli lítat se smetákem a odmetat postranní čáry, aby byly alespoň trochu vidět. Pak však sněžení ustalo a ze hřiště se stala blátivá, kašovitá hmota. Když jsem přišel v pondělí, myslel jsem si, že omdlím. Po hřišti jsem jezdil s válcem a odpadávaly z něj kusy bláta, jako kdybych uklízel ve sloním výběhu. Tenkrát jsme se navzájem ubezpečovali, že na něčem podobném se prostě hrát nedá. A za měsíc už tam byla zelená tráva a nádherné hřiště. Od té doby si říkám, ať se hřiště rozbije jakkoliv, vždy se dá dohromady,“ objasňuje.

S manželkou na pracovišti

Na stadionu Podmela pracuje i do pozdních večerních hodin. Jemu to však nevadí. Nemá kam spěchat. Vždyť zde i bydlí se svou manželkou. „Má to pro mě spíš výhody. Ráno vyjdu ze dveří a hned jsem v zaměstnání. Určitě je to lepší, než dojíždět hodinu třeba z Otrokovic a trnout, zda nechytnu nějakou dopravní zácpu v době, kdy nejvíc spěchám. Maximálně mi vyhovuje, že jsem pánem svého času a mohu si jej zorganizovat dle potřeby,“ nachází výhody svého zaměstnání.

Na zlínském stadionu pracuje i jeho krásnější polovička. Manželský pár díky tomu patří tak trochu ke klubovému inventáři. „Zatím nám to tak vyhovuje. Žena nastoupila jako pradlena. Ponorka u nás přitom nehrozí, protože doma se potkáváme až večer. Oba máme jiný pracovní režim. Ona je v prádelně, já běhám po hřišti. Během zimy však tolik práce nebude a určitě spolu strávíme mnohem více času,“ těší se Podmela.