(Ne)oficiální blog redaktorů Zlínského deníku

Samozřejmě jistým nedopatřením. Hrál jsem si na rockera a nějak se mi to vymklo z rukou. Udělej si sám teď prý navíc frčí, tak proč to nezkusit. Své o tom asi věděl ten muž v dlouhém kabátě, co stál přede mnou. Po chvíli totiž odešel s časopisem, na jehož obálce byla odhalená žena. Něco mi říká, že to nebyl Ohníček.

Už jsem pomalu otevíral ústa, že se otážu paní trafikantky, když v tom se to stalo. Zleva se přiřítil postarší pán a bez rozpaků mě vyšoupl ze hry. Než jsem stačil cokoli říct, vychrlil na paní trafikantku, že potřebuje svou oblíbenou značku cigaret.

Milý deníčku, rozumíš tomu? No jo, asi máš pravdu, nejspíš to byl náruživý kuřák, který už zkrátka jinak nemohl. Ale vždyť se stačilo zeptat, jsme přece lidi. Říkáš, no právě? Pravda, občas jsme zralí na život beze slov, občas na facku, ale copak jsme tak beznadějní?

No jo, jsou to maličkosti. Ale kdysi kdosi řekl, že z maličkostí se rodí velké věci. Bohužel dávno vím, že nejen ty dobré. Zmíněný muž pak jen zběsile
roztrhal fólii a soukal ven svou tradiční ranní jednohubku. Než jsem vyslovil první hlásku, již si za zběsilého kašlání zapaloval svou určitě ne poslední cigaretu. Potáhl si a nastalo ticho. Touha byla ukojena. Jen já se svého časopisu nedočkal, protože nebyl. Tak jsem se jen pousmál a s poděkováním odkráčel.

Strýček chrblík měl v tu chvíli blažený výraz a patřil mu svět. Nu což, když musíš, tak musíš. Bohužel občas se ale nedějí jen události z fronty.