Zdá se, že výcvik speciálních policejních dovedností rušivých vlivů koně baví. Přinejmenším stejně jako jejich jezdce a cvičitele.

Dívat se na svět z koňského hřbetu by se líbilo každému. Policisté z Oddělení služební hipologie Krajského ředitelství policie Zlínského kraje mají to štěstí každý den. Ve stájích v Pozlovicích na farmě se o devět služebních koní stará šest policistů jezdců a jeden ošetřovatel. Hubert, Renoiar, Tajfun, Divoch, Artemio, Fantos, Agaton, Barylin a nový člen stájí Glen. Tak vypadá tým koní zlínského hipologického oddělení.

Myšlenka vzkřísit tradici jízdních oddílů v ozbrojených složkách vznikla v devadesátých letech minulého století. Policie založila roku 1991 jízdní oddíl v Praze a o dva roky později také ve Zlíně a v Brně.

U zrodu zlínského oddělení stáli čtyři služební koně cvičení u soukromníka, který bohužel neměl zkušenosti s policejní prací. Proto se výcvik služebních koní a jezdců přemístil do areálu Zemského hřebčince Tlumačov. Zde pod odborným vedením trenéra Petra Hirky st. byli policisté připraveni pro plnění náročných úkolů.

Postupně se kvůli požadavkům na jízdní policii zvýšil počet služebních koní až na současných devět. A jaké plemeno slouží zlínským krajským policistům? „Policie České republiky používá české teplokrevníky pro jejich univerzálnost, výšku, velikost a ochotu k práci. Jedná se o plemeno, které je k policejní práci ideální," pochvaluje si výběr vedoucí oddělení Bohumil Miklas.

Koně najdou využití při hlídkování ve městech i v chatových oblastech a o tom, že devět krasavců z Pozlovic musí být na své poslání dobře připraveno, není pochyb. Výcvik koně naučí některé přirozené pudy ovládat nebo potlačit.

„Když jim při hromadných sportovních akcích alkoholem posilněný fanoušek hodí bundu na hlavu, kůň na to nesmí reagovat. Nemůže kopat, kousat či být neklidný," vysvětlil Miklas. Speciální nasazení vyžaduje zvládnutí pohybu ve stísněných prostorech, klid v nepřehledných situacích i potlačení strachu z ohně a pyrotechniky.

Koním je na oddělení služební hipologie poskytována nejlepší dostupná péče včetně zajištění odborné veterinární a podkovářské služby a ošetřovatele, který jim občas přilepší malým pamlskem v podobě ovoce, chleba či kostky cukru. V péči nezůstávají pozadu ani policejní jezdci. Pokud nemají hlídku, tak se věnují výcviku.

A jak vypadá běžný týden policejního koně? Služební koně jsou rovnoměrně zařazeni do služby, výcviku a odpočinku. Mimo službu se jízdní policisté mohou pochlubit také reprezentací Policie ČR na veřejnosti a účastí na mezinárodních jezdeckých soutěžích ozbrojených složek.

„Reprezentují nás podpraporčíci Dalibor Břečka a Hana Pokorná. Na závody se průběžně připravují čtyři koně a z nich vybíráme dva v nejlepší kondici. Za nejschopnější služební koně považuji Tajfuna a Huberta," představil reprezentanty Miklas.

Na oba koně se mohou policisté díky jejich zkušenostem stoprocentně spolehnout, což využívají při přípravě mladších zvířat, s nimiž trénují chování ve stresových a krizových situacích.

Samotný nákup a příprava koní není jednoduchá záležitost. Zvířata se nakupují ve věku čtyř až šesti let se základním výcvikem. Poté bývají zařazena do dvanáctiměsíčního policejního výcviku, jehož součástí je drezurní a skoková příprava, výcvik v terénu a nácvik speciálních policejních dovedností. Výcvik završuje závěrečná zkouška.

Rovněž jezdci procházejí několika kurzy. Od základních přes výcvikový, zdokonalovací až po kurzy speciálně určené policistům, kteří mohou být zařazeni jako cvičitelé nebo instruktoři. Velkým přínosem pro zájemce o tuto práci bývá licence či atest České jezdecké federace.

Také koně mají někdy už odslouženo, a proto i na ně čeká vyřazení na konci služebního života. Důvodem k „odchodu ze služby" bývá nevyhovující zdravotní stav nebo změna povahy koně.

„Letos očekáváme zákon, jenž nám umožní pro nás nepoužitelné koně darovat například charitativním organizacím, které pro ně najdou využití," uzavřel Bohumil Miklas.

Ve stájích je rušno a živo. Devět koní právě zvědavě nakukuje k ošetřovateli držícímu nakrájené jablko, které všem koňským mlsounům zavonělo. Roman Dostálek pracuje jako ošetřovatel koní ve stáji oddělení služební hipologie již třináct let a doma má ještě svých patnáct koní.

„Nedělám nic jiného, než že jezdím mezi koňmi tam a zpátky," směje se. Dá se říct, že má štěstí a žije život na koňském hřbetě.