Jak se žije… Věře Kramářové, městské kronikářce z Otrokovic

„V této práci se prolíná zájem o historii, literaturu a slovesné umění s nutnou znalostí jazyka. Není podmínkou, aby práci kronikáře vykonával češtinář nebo dějepisec. Je to však ideální,“ míní Kramářová.Ročně práci věnuje zhruba 700 hodin. „Mám to ověřené několikaletými záznamy a jedná se o roční průměr,“ doplnila.

Výběr faktů by podle ní prý měl být stejný bez ohledu na například politické smýšlení kronikáře. Musí skutečnosti zachycovat objektivně.Nejnáročnější pro ni zpočátku bylo vytvořit si systém vědomostí velkého rozsahu, který je třeba zachytit. „Začala jsem tím, že jsem prostudovala všechny dostupné kroniky. To je podle mě začátek kronikářské práce,“ doplnila Kramářová.

Schraňuje a sbírá materiály různými způsoby

Srovnávala důkladnost, rozsah, práci s materiálem a postupem času si vytvořila svůj vlastní systém práce.U zahájení nového svazku prý bylo důležité si uvědomit, že prvním krokem je očíslovat všechny strany. Nemohlo se tak stát, že při změně režimu nebo politické reprezentace se něco vytrhlo a nahradilo něčím jiným. „Díky tomu máme naprosto věrně zachycen průběh roku 1968 v Otrokovicích,“ dodala.

Jako kronikářka sbírá materiály, které získává různým způsobem. Jednak studuje oficiální dokumenty, zápisy ze schůzí rad a ze zasedání zastupitelstva. Také sleduje veškerý dostupný tisk, který se dotýká přímo regionu. Tedy všechny místní a regionální noviny včetně Zlínského deníku. „Vše je třeba vnímat v souvislostech,“ podotkla. Kronikář prý musí být v terénu a určitě nesmí být ostýchavý.

Podle ní je důležitá osobní účast na společenských, kulturních a pokud možno i sportovních akcích, které se ve městě pořádají. Neméně zásadní je kontakt s lidmi, ať už řízený, nebo náhodný.„Nedělá mi problém zapříst rozhovor například s bezdomovci, kteří posedávají před Besedou, a získat informace tak říkajíc z druhého břehu. Považuji to za nesmírně důležité, protože i s těmito lidmi je zajímavé pohovořit,“ zdůraznila kronikářka.

Za dvě dekády, po které se věnuje této činnosti, je pro ni opravdu zásadních několik událostí. „Z hloubi srdce byly v mé práci nejpřelomovější dva momenty. Jedná se o roky 1989 a 1997.Po roce 1989 prý psala s opravdovým nadšením. „Byl to najednou úplně jiný pocit z celkové společenské atmosféry,“ přiblížila své pocity Kramářová.

Kronika se vždy psala do knih vázaných v kůži

Právě v roce 1997, kdy Otrokovice zasáhly historicky největší záplavy, byla poprvé vyzvána k psaní kroniky také v elektronické podobě.„Tehdy zájem lidí, zejména z baťovské části, obrovsky vzrostl. Zlom byl vyvolán společenskou poptávkou po více dostupných výtiscích zápisu o roce 1997,“ zavzpomínala Kramářová.

Kronika se vždy tradičně psala do knih vázaných v kůži. Optimální je prý, když kronikář události zaznamenává obojím způsobem, tradičně i elektronicky.
S manželem se téhož roku rozhodli, že do počítačové podoby převedou pokud možno všechny obecní kroniky Otrokovic. Fakticky tedy už od roku 1918 díky práci Františka Oharka.

„Tyto materiály jsou totiž v archivu na Klečůvce. Dohodli jsme se, že nám půjčí všechny tři díly jeden po druhém domů, aby je bylo možné převést do počítačové podoby. Zapůjčení probíhalo na reverz. „Dobře si pamatuji, že jsem podepisovala částku, že za to osobně ručím dvěma sty tisíci korunami,“ zavzpomínala Kramářová.

V regionu prý tak Otrokovice byly zcela určitě úplně první obcí, která měla veškerý fond obecních kronik přístupný v elektronické podobě.
Dnes mají všechny školy nejstarší verze přístupné.Podle ní je nejstarším kronikářem, jehož dílo se zachovalo, František Oharek, který v roce 1928 začal psát kroniku Otrokovic. Zachytil i historii od vzniku republiky roku 1918 do roku 1928 a pak pokračoval dál. Psal do knihy, kterou označil jako díl druhý.

Mimo kronikáře také písmáci

„Tato nejstarší dochovaná otrokovická kronika je označena jako díl druhý, protože první díl se ztratil. Existoval ještě v době první republiky. Poslední stopa po něm mizí někdy kolem roku 1946, kdy je dokladováno zápisem v kronice, že nejstarší kronika byla někomu zapůjčena. Co se s ní stalo poté, se neví a ani se to nepodařilo vypátrat,“ sdělila zajímavost z místní historie kronikářka.

Kromě obcí pověřeného kronikáře se podle ní v obci najdou také lidé, které lze označit jako písmáky. Pro svou radost sami píší zápisky. Zpravidla nejsou vedeny tak systematicky, jako to dělá kronikář. Zaměřují se více na oblast či období.

„U nás byl nejvýznamnějším a i v literatuře citovaným a uznávaným písmákem Theodor Láník, který v roce 1952 vedl také oficiální kroniku. Poté celá padesátá léta vedl svoji vlastní soukromou kroniku. Nazval ji Paměti obce Otrokovic, které někdo přepsal na stroji. Jeho vnučka jednu verzi strojopisu věnovala městskému úřadu,“ poodhalila dobový sled událostí Kramářová.

Pamětní knihu města musí střežit jako oko v hlavě, dokonce v trezoru. „Pořídil jej městský úřad a je ohnivzdorný a vodě odolný. Dle zákona musí být kronika ochráněna,“ vysvětlila kronikářka.Podle ní celý svazek po dopsání putuje do archivu na městském úřadu a po deseti letech se převede do archivu na Klečůvce.

Záznamy využívají hlavně studenti

Kronikář prý nemá předepsáno, jak dlouhý má udělat zápis. Záleží na něm a výběru faktů. Má však zachytit vše podstatné. „Mé zápisy jsou obsáhlé, vždy přes sto stran. Zápis za rok 2008 má sto deset stran. Rok 2009 opět přes 100 stran,“ uvedla kronikářka.„Kroniky využívají hlavně studenti pro své bakalářské, diplomové či seminární práce,“ přiblížila kronikářka z Otrokovic.

Podstatnou částí práce je podle ní shromažďování příloh. „Jedná se například o fotografie, různé dokumenty, podstatná usnesení či nejzajímavější novinové články,“ sdělila Kramářová.

Lepí je na formát A4 a každoročně shromáždí a předá asi dvě stě až 250 listů příloh.Podle ní musí být kronikář obrovský systematik. „Fotografické přílohy ke kronice vedl jen František Oharek. V následujícím období byly snímky víceméně neuspořádané. Nejhorší pro kronikáře je, když objeví nepopsanou fotografii bez datace. Opravdu systematicky jsem přílohy začala vést až já. Novodobě tedy na konci osmdesátých let,“ upozornila kronikářka.

Setkávání s významnými osobnostmi

Mezi nejzajímavější prý patří návštěva Václava Havla, Václava Klause, Vladimíra Špidly nebo vnučky a vnuka Jana Bati v době, kdy se rozhodli očistit jeho památku.Snaží se zachytit nejzajímavější osobnosti kultury, například ruského režiséra a herce Olega Pavloviče Tabakova či režisérku Marii Poledňákovou.

Text pojala vtipně, připojila sportovní pozdrav

Otrokovice se pyšní také významnými sportovními osobnostmi, třeba návštěvou Dany Zátopkové.„Vyhodnocovali se nejlepší sportovci roku 2000 a já připravila pamětní list, který měla podepsat. Ptala se, zda má ještě něco připsat. Text pojala vtipně. Napsala totiž Zdravím vás sportovním pozdravem, co Čech, to kotrmelec denně. Ještě připojila kresbičku sebe samé s oštěpem,“ zavzpomínala na vtipnou událost otrokovická kronikářka.

Fotografie do příloh někdy pořizuje městský úřad. Často však fotí sama. Například zachytila změnami procházející část Otrokovic Trávníky. „Vydala jsem se zdokumentovat, jak se v kdysi šedivém městě barevně proměňují. To je průběžná práce,“ přiblížila jednu ze svých činností Kramářová.

Práce kronikáře prý musí být člověku především koníčkem.„Chci zaznamenat například zajímavé městem oceněné občany Otrokovic, protože vím, že potomky to bude zajímat. Nejen co se stalo, ale i kdo a jací lidé tu žili,“ vysvětlila svůj postoj kronikářka.

Práce ji stále baví a ani jeden rok prý není zdaleka rutina

I po letech ji tato činnost baví. Podle ní se stále děje něco nového. Objevují se noví lidé, i letití, o kterých nevěděla.„Ani jeden rok není rutina,“ dodala Kramářová s úsměvem.

Kromě psaní pamětní knihy města se věnuje také besedám se žáky a studenty. Má ráda literaturu, historii a hudbu či divadlo.„Třicet osm let jsem vedla recitační soubor Variace, který jsem založila v roce 1957. Existuje dodnes, byť s obměnou repertoáru. To mi dělá velkou radost,“ doplnila Kramářová.Volné chvíle však tráví také se svými vnoučaty. „Vždyť rodina je přece středobod,“ poznamenala na závěr otrokovická kronikářka Věra Kramářová.