Jenže taková nevybraná schránka může být stejně dobrým signálem, že s majitelem, je-li to třeba starší osamocený člověk, nemusí být vše v pořádku. Praxe sama to ověřila.

Z pošťáka se tak už několikrát stal zachránce života. Jenže pošty chodí čím dál méně a také pravděpodobnost, že doručovatel přijde k domu s psaním každý den, je mizivá. Ilona Hlavničková, která se do Zlína přistěhovala za prací a v Klatovech nechala samotnou starší maminku, přišla na to, jak zajistit, aby k jejímu domu každý den někdo přišel. 

„Objednali jsme mamince předplatné novin," prozradila Hlavničková. Důvod měla jediný. „Maminka má potíže s chůzí. Chtěla jsem jen pro svůj klid vědět, že každý den někdo zkontroluje, že má vybranou schránku, tudíž je v pořádku," vysvětlila.

Zná prý více takových, kteří zavedli tento „systém dozoru nad rodiči" na dálku formou předplatného a některým se to dokonce i vyplatilo.

Lidé se s pošťáky dobře znají

Tato slova ostatně potvrzuje i ředitel komunikací České pošty Ivo Mravinac. „Hlavně na vesnicích bývá zvykem, že se lidé s pošťáky dobře znají. Když si někdo nevyzvedne noviny nebo dopis ze schránky, všimnou si, že něco není v pořádku, často pak zalarmují sousedy nebo pracovníky záchranné služby," vysvětlil Ivo Mravinac.

Zejména starší lidé, kteří žijí sami, se mohou nedopatřením dostat do svízelné situace. Upadnou, zraní se a nablízku není nikdo, kdo by jim pomohl.

„Slyšel jsem třeba, že si jedna starší paní zlomila nohu a nemohla dojít ke dveřím. Pošťák, který jí druhý den ráno nesl důchod, si všiml, že na něj paní nečeká za oknem jako dřív," dodal Mravinac.

Příhoda má díky bohu šťastný konec. Pošťák zprvu zvonil na zvonek. Nikdo mu neotvíral, a tak zavolal hasiče a posléze i zdravotníky, kteří paní převezli do nemocnice.

Každodenní docházka doručovatele k domu může být dobrým řešením pro děti, jejichž rodiče odmítají dozor či pomoc. „Někdy děti chtějí mít jistotu, že jsou jejich blízcí v pořádku a mají vše, co potřebují, ale oni sami o takovou pomoc nestojí," popsala zkušenosti z praxe pracovnice vizovického sociálního zařízení Veronika Olejníková.

Ilona Hlavničková předplatným novin stejný problém podle jejích slov vyřešila elegantně. „Mamince jsem neřekla, že je to pro můj klid. Dala jsem jí předplatné jako dárek. Zůstane v obraze, počte si a vyluští křížovku," dodává.

Nemusí to být jen předplatné denního tisku. Majitel jedné ze zlínských jídelen Jan Plhák vzpomíná na den, kdy jeho zaměstnanec vezl oběd jedné paní, které se doma udělalo nevolno a omdlela.

„Když si všiml, že oběd ze včerejška zůstal netknutý, pojal podezření, že se stalo něco neblahého. Zavolal proto policii a záchranku. Později se dozvěděl, že nebohá paní ležela více než den na podlaze v mdlobách," dodal.