Přes den podniká v pohřebnictví, večer hraje v thrashmetalové kapele

„Ne každý se na tuto profesi hodí, nicméně si myslím, že jsou daleko horší povolání, kde je na psychiku kladená daleko větší zátěž, čímž mám na mysli třeba zdravotní sestry na onkologických pracovištích, v domovech důchodců a podobně,“ říká Matěj Fišer.

Řeč ale přišla také na jeho působení v kapele Refore, která aktuálně vydává novou desku a jejíž křest proběhne 17. února „doma“ ve Valašských Kloboukách.

„Bude to veliké! Aspoň tedy na naše poměry. Máme tam pozvané všechny thrashové kapely z Česka, které na to měly odvahu,“ dodává v rozhovoru.

O víkendu nahlédne do Zlínského kraje jaro, teploty budou atakovat 15 stupňů

Zlínsko

Věnujete se poměrně netradičnímu oboru. Jste spolumajitelem pohřebnické firmy. Přibližte prosím, jak jste se k tomu dostal?

Náhodou, tak jak k většině věcí v životě. Byl jsem na vysoké škole, potřeboval nějaký přivýdělek a můj budoucí tchán měl kamenictví a sem tam kopal hroby. Tak tam to začalo. Zjistil jsem, že mě to baví víc než chodit do školy, postupně jsme rozšiřovali hrobnictví a po pár letech k tomu přidali i pohřební službu. Děláme tedy v podstatě veškeré práce v tomto oboru – od zajištění pohřebních služeb, přes výkop hrobu až po kompletní kamenické práce.

Co vlastně vede člověka k tomu, že bude dělat „pohřebáka“?

V první řadě asi potřeba uživit se. Ať jsou kolem této práce mýty jaké chtějí, v první řadě je to podnikání jako každé jiné. I když ho asi nemůže a hlavně nechce dělat úplně každý.

V práci se pravidelně setkáváte se žalem, bolestí a smrtí. Jak se s tím dokáže člověk psychicky vypořádat?

To nevím, já osobně s tím problém nemám. Ale chápu, že hodně lidí tuhle práci dělalo a pak skončilo, protože toho na psychiku bylo prostě moc. Ne každý se na tuto profesi hodí, nicméně si myslím, že jsou daleko horší povolání, kde je na psychiku kladená daleko větší zátěž, čímž mám na mysli třeba zdravotní sestry na onkologických pracovištích, v domovech důchodců a podobně.

play_fill

Tady je TOP 5 základek Zlínska, kde žáci nejlépe zvládli přijímačky na střední

Zlínsko

Dá se říci, že se proti tomu člověk po nějaké obrní?

Asi ano. Ale jsou samozřejmě situace, které už z paměti nevymažu. A i když to už děláme relativně dlouho, tak každý rok nějaká přibude.

Pojďme vaši práci vzít i z trochu jiného úhlu. Na kolik dnes vyjde pohřeb?

To záleží na tom, jak moc chcete utrácet a jak velká paráda to má být. Cenu ovlivňuje hodně faktorů, ať už je to výběr rakve, způsob pohřbení a nebo třeba vzdálenost převozu. Obecně se ale bavíme zhruba o částce od dvaceti do šedesáti tisíc. Ale může to být samozřejmě i více. Pokud k tomu řešíme i kompletní hrob, tak jsme v částkách hodně nad sto tisíc.

Existují i v pohřebnictví nějaké trendy?

Trendy úplně nepozoruji, tohle odvětví je přece jenom dost tradiční a věc, o které toto celé je, je odnepaměti stejná. Ale určitě se modernizuje způsob, jakým toto řemeslo děláme. Už dávno nejezdíme ve dvanáctsettrojkách a nemlátíme do rakví hřebíky. Zmechanizovalo se i kopání hrobů a určitě je kladen velký důraz na to, aby se hrobnická činnost co nejvíce ulehčila.

Hrob se musí vykopat na daný termín a je jedno, jestli bude pršet, sněžit nebo mrznout. A zahrnutí hrobu probíhá také za každého počasí, v zimě vesměs za tmy. Princip se změnit nedá, tak se snažíme tuto práci zrychlit, zefektivnit a ulehčit. Protože, ruku na srdce, tohle chce dělat málokdo.

Kromě toho, že podnikáte, jste také kytaristou v thrash metalové kapele Refore. Jak jdou tyto dva světy dohromady?

Celkem snadno. Hraní v kapele je koníček, ventil, kterým člověk upustí stres. Člověk je v podstatě pořád na telefonu a musí být připravený, že telefon může kdykoliv zazvonit a musí do práce. Když jsem s kapelou na cestách, tak služební telefon nemám a můžu přepnout na trochu jiný způsob života.

play_fill

Bolení hlavy, vyrážka, tříska. Dva z deseti pacientů zneužívají urgent ve Zlíně

Zlínsko

Zmínil jste, že jste s kapelou často na cestách. Jak je pro vás složité skloubit hraní s vaším podnikáním, rodinou a dalšími koníčky?

Je to těžké. A hodně. Tuto práci bohužel nejde rozplánovat tak, jak by člověk potřeboval, někdy je práce víc a někdy míň. Klasikou je samozřejmě to, že je jí víc, když to až tak nepotřebuju a naopak.

Je důležité mít šikovné zaměstnance, na které se můžu spolehnout, což naštěstí mám. A podpora rodiny, tak to je naprostá alfa a omega všeho, bez toho by to skloubit dohromady nešlo. A na tohle máme naštěstí v kapele štěstí všichni, protože bez podpory našich nejbližších bychom odehráli asi tak desetinu toho, co za rok zvládneme. A to je nějakých 30 až 40 koncertů a asi třicet tisíc ujetých kilometrů. Což nějaký čas zabere. Tím pádem máme vyřešené i ostatní koníčky. Moc nám jich nezbývá.

Když už jsme u hudby. Aktuálně vydáváte druhé album s názvem„Illusion of Existence“. Jaká je vaše nová deska?

My si samozřejmě myslíme, že je výborná. Ale to asi musí zhodnotit spíš posluchači. Určitě je rychlejší a tvrdší než to předchozí album. A ohlasy jsou zatím víceméně pozitivní, tak snad nebudeme daleko od pravdy.

Kterou ze skladeb v novém albu považujete za největší hit?

Úplný hit bych tam asi nehledal, do rádií toho moc neprotlačíme, na to jsem od středního proudu moc vzdálení. Ale za favority považuju „Confusion“ , „Blind World“ a titulní „Illusion of Existence“.

Křest nové desky proběhne 17. února ve Valašských Klobukách. Co všechno v tento den chystáte?

Bude to veliké! Aspoň tedy na naše poměry. Máme tam pozvané všechny thrashové kapely z Česka, které na to měly odvahu. To je samozřejmě trochu vtip, ale faktem zůstává, že jsme tam chtěli všechny kamarády. Kapely, které máme rádi, relativně často se potkáváme a máme radost, když s nimi můžeme hrát na jedné akci. Takže nakonec je z toho formát festivalu, kdy na jednom pódiu vystoupí devět kapel.

K nové desce jste natočili i svůj první živý videoklip, který vznikl na vašem vlastním festivalu. Jak jste si užil natáčení?

Asi užil, ale v podstatě nebyl ani moc čas to nějak vnímat. Tím, že celý festival organizujeme a i během průběhu tam dost věcí řešíme, tak ten čas uteče tak rychle, že je na jednou po všem. Ale bylo to super. Hrát doma, před domácím publikem, na vlastní akci a s vědomím toho, že se to celé povedlo i přes nepřízeň počasí a podobné věci, to je pocit, který nikdy neomrzí. To že se to natáčí, to už je jenom třešnička na dortu.