Z Bratislavy se vydali proti proudu řeky Dunaj. Po půl hodině cesty se dostali k rakouským hranicím, kde se kvůli ostnatým drátům museli přebrodit. Zanedlouho byli až u Vídně, která byla v té době rozdělena na 4 zóny.

Museli se z ruské zóny dostat do americké. Zde se seznámili s Maďary, kteří jim pomohli dostat se přes oficiální hranice. Pod nátlakem se však rozhodli vrátit zpět do Československa přes ruské hranice.

Jejich falešná legitimace byla ale odhalena. Rusové je deset dní drželi ve vězení. Pak je převezli do Českých Budějovic, kde byli předáni tamní policii. Posléze byli převezeni do hradišťské věznice. Tam byli vyslýcháni pomocí tvrdých praktik.

Příběh pamětníka Františka Kolečkáře narozeného roku 1932 v Kunovicích na Uherskohradišťsku zpracovávaly v rámci projektu Příběhy našich sousedů studentky prvního ročníku Stojanova gymnázia na Velehradě Kateřina Piknová a Ester Hnilicová, obě ze Zlína.

„V necelých 17 letech se poprvé pokusil se svým kamarádem utéct za hranice Československa,“ uvedla patnáctiletá Kateřina.

Chtěla by se vydat na žurnalistickou dráhu, a tak možnost zpracovávat získaná data, sestříhat a nahrávat je v prostorách Českého rozhlasu ve Zlíně, v bývalé vile Jana Antonína Bati, kde rozhlas sídlí, považuje za neocenitelnou příležitost.

Z DVOUHODINOVÉ NAHRÁVKY TŘI MINUTY

„Podruhé jsem utekl po ruské invazi a žil v Americe 29 roků,“ uvedl František Kolečkář v rozhovoru.

Studentky s ním nahrály téměř dvouhodinový záznam, z něhož vybraly nejdůležitější informace.

„Celá nahrávka pro rozhlas by měla trvat i s naším komentářem přibližně 3 minuty,“ přiblížila Ester, která se chce stát učitelkou, nejlépe 1. stupně.

„Naučila jsem se, jak pracovat s informacemi a jak je předat dál, v tomto případě posluchačům rozhlasových vln. To se mi ve škole bude hodit,“ přiblížila patnáctiletá dívka.

„To je hrozné svinstvo ten komunismus. Na pomníku Palackého je uvedeno, že zhovadilost povstane, byť by měli komunisté vládnout jen jedné generaci. A oni jsou u moci pořád,“ komentoval současnou politickou situaci pamětník národa František Kolečkář.

Obě dívky se shodly, že téma jim přiblížilo dějiny nejen z pohledu historiků a knih, ale i z pohledu konkrétního člověka.

„Dozvěděly jsme se víc: třeba jak se lidé v té době cítili, co prožívali. Pan Kolečkář byl velice odvážný. Riskoval život, mohli ho zastřelit,“ vysvětlila Kateřina Piknová.

S projektem jim pomáhal učitel Jan Kletvík.

„Tři roky pracuji se studenty na projektu Příběhy bezpráví, což je velmi podobný projekt. Téma Paměť národa u mne zpracovávají studenti v rámci ročníkové práce. Jde o smysluplné téma a studenti se tím mnohé naučí,“ vysvětlil třiatřicetiletý učitel aprobace angličtina historie s tím, že dějiny tím pro studenty získají další rozměr.

„Vloni jsme zpracovávali tři reportáže a měli jsme na ně velmi kladné ohlasy,“ komentovala práci studentů vedoucí programu Českého rozhlasu Zlín Markéta Janíková.

Dlouhodobě se věnují mediální gramotnosti posluchačů, ale zejména dětí a studentů.

„Chceme jim ukázat, jaký vliv mají média, jak si mohou jednotlivé skupiny posluchačů vybírat v obsahu, ale hlavně jim přiblížit rozhlasovou kuchyni: jak se obsah tvoří,“ vysvětlila.

Co je Paměť národa?

Paměť národa je nejrozsáhlejší veřejně přístupná pamětnická databáze v Evropě, kterou buduje a spravuje společnost Post Bellum ve spolupráci s Ústavem pro studium totalitních režimů a Českým rozhlasem.

Paměť národa oficiálně zahájila provoz 28. října 2008 a na konci roku 2017 čítala více než 4000 publikovaných pamětnických příběhů veteránů druhé světové války, protinacistických odbojářů, obětí holocaustu, politických vězňů 50. let i let pozdějších, duchovních, disidentů, ale i představitelů moci agentů KGB, NKVD, StB, politických funkcionářů a dalších.

„Uvědomili jsme si, jak podstatné je zaznamenat vzpomínky lidí, kteří prožili druhou světovou válku a komunismus,“ vysvětlila koordinátorka projektu pro Zlínský kraj Jitka Andrysová.

Zrodila se tak unikátní sbírka svědectví pamětníků národa, ze které lze poznávat podstatu nedemokratických režimů 20. století, nacismu a komunismu, a zkoumat fenomény, které je provázely.

„Jednotlivý portrét vždy vychází z audio či video záznamu pamětníkových vzpomínek, které doplňujeme texty, fotografiemi, osobními i jinými archiváliemi a odkazy na další zdroje,“ přiblížila Andrysová s tím, že Příběhy našich sousedů je vzdělávací projekt pro žáky osmých a devátých tříd základních škol a tercií a kvart víceletých gymnázií.

„Mají za úkol vyzpovídat pamětníka, natočit vzpomínky, digitalizovat fotografie, prozkoumat archivy a nakonec vytvořit rozhlasovou, televizní nebo psanou reportáž či dokument,“ dodala.

Co je Post Bellum?

Post Bellum je nezisková organizace, která od roku 2001 vyhledává a nahrává vzpomínky pamětníků klíčových momentů 20. století. Založila ji skupina českých novinářů a historiků, kteří se potkávali na tiskových konferencích a výročních pietních akcích a byli přesvědčeni, že pamětníci musí dostat příležitost svůj příběh vyprávět vcelku, souvisle a detailně. Dnes sbírka čítá tisíce zpracovaných pamětníků a jako internetový archiv je přístupná široké veřejnosti.