"Myslíte, že něco pojede?“ obrátila se s obavou v hlase na zastávce Česká starší paní na vedle stojící vrstevnici. Odpovědi se však dočkala od mladíka v červené bundě, který kolem nich v tu chvíli procházel. „Vzhledem k tomu, že nic nejede nahoru, logicky nic nepojede ani dolů,“ řekl a ukázal na čtveřici v kopci uvázlých trolejbusů. „Asi se budeme muset dopravit po vlastní ose,“ usmál se, nasadil si kapuci a vyrazil do husté chumelenice.

Měl pravdu. Čekání na vozy MHD bylo ztrátou času. Někteří se proto vydali na pěší cestu taky. „Říkala jsem si, že od prvního segmentu to bude třeba lepší, jezdí tudy víc trolejbusů než od Kocandy. Tak jsem došla shora aspoň sem,“ vyprávěla jedna paní druhé na zastávce Slunečná. Když se v dohledu po chvíli objevila devítka, zmrzlý dav na zastávce pookřál. Trvalo ale hodnou chvíli, než dorazila. Cesta na další zastávku, která za běžných okolností trvá tři minuty, zabrala půl hodiny.

Během ní celý trolejbus rozesmála důchodkyně s francouzskými holemi, když prohlásila, že pěšky by byla ve městě rychleji. Rozvinuly se i různé diskuse. „Evidentně ještě MHD nemá zimní gumy,“ kroutila pohoršeně hlavou jedna z cestujících. „Sypači a odhrnovači asi zaspali,“ přisadil si pán, který stál v uličce. „Ba ne, nezaspali. Na zastávce jsem zaslechla, že se jim posypový vůz někde v kopci vyklopil,“ reagovala paní v bílé čepici. Sem tam zazvonil mobilní telefon. „Přijdu později, jsem ještě na Svazích. Je tu hrůza, nejedou trolejbusy,“ vysvětlovali cestující své zpoždění.

Na zastávce Družstevní devítka vystřídala trolejbus číslo šest a zůstala tam s dveřmi dokořán stát. „Proč sakra nejede? Ta šestka, co byla před námi, už musí být dávno dole. Ať taky jede, ne?“ ozvala se paní v krátkém černém kožíšku. „Ale kam by jel, copak nevidíte, že řidič dělá, co může? Vždyť mu to podkluzuje,“ bránila pracovníka DSZO jiná. „Když můžou jet osobáky, může jet taky, ne?“ nenechala se umlčet první a ukázala z okýnka na kolonu opatrně se ploužících aut. „Ale paní, copak nevidíte, jak jedou? A trolejbus je větší, má to ještě horší,“ uzavřela diskusi druhá.

Debaty nervózních lidí se po chvíli začaly opakovat. Řada cestujících bezradné sezení v trolejbuse vzdala, vystoupila a vydala se za svými pondělními povinnostmi raději pěšky.