„Teprve až se 23. dubna letos narodily, všechno ze mě spadlo a já plakala štěstím při každé příležitosti. Ten krásný pocit nejde popsat," dodává šťastná maminka. Ona i její manžel Michael si ale museli na vytoužené děti počkat a trpělivě jít za svým snem.

„Zásadní věci v našem životě odstartoval manžel. Jednou se potkal s naší kamarádkou a ta mu řekla o možnosti umělého oplodnění. Samozřejmě že i o této možnosti víme, ale nenapadlo nás to. Na její doporučení jsme se nechali vyšetřit. Malý problém byl na mé straně, ale nebyl zásadní," dodává paní Blanka. Vypráví, jak jejich další kroky vedly na Kliniku reprodukční medicíny a gynekologie Zlín. „Naše lékařka Edita Slováková nás seznámila s možnostmi, které jsme měli. Rozhodli jsme se vzhledem k mému věku ihned pro umělé oplodnění. To byl leden roku 2014," vzpomíná dál sympatická maminka.

Pak nastaly další kroky, mezi nimi i odběr pěti vajíček a rozhodnutí, zda nechat dvě, nebo jedno. Rodiče se rozhodli pro obě. „To jsme se rozhodli společně s embryoložkou a doktorem Milanem Kovalčíkem. Pak už nás čekal transfer. Víte, sestra má tři děti, kdy otěhotněla přirozenou cestou a slovo transfer ji rozesmálo," usmívá se dál paní Blanka.

V září se dozvěděla, že je těhotná. „Po transferu to trvalo deset dní, než jsme věděli výsledek, a bylo to těch nejdelších deset dní v mém životě, ale na konci byla zpráva, že jsem těhotná," svěřila se maminka dvojčátek.

Zprvu prý nevěděla, jestli čeká jedno, nebo dvě děti. Až po oznámení dvojnásobné radosti se těšila na to, že se narodí holka a kluk. A nakonec jsou to holčičky.

Paní Blanka se usmívá a drží v náručí své dva poklady. Sofinka i Laurinka mají pro tuto příležitost na sobě již vánoční červené šatičky. Spokojeně si u mámy broukají a usmívají se. Jejich maminka má ještě v čerstvé paměti porod i první dny potom. Živě si pamatuje i okamžik, kdy měla své děti poprvé u sebe. „Bylo to nádherné, neopakovatelné, ten pocit štěstí byl obrovský. Vlastně dodnes si užívám s nimi každý okamžik," přiznává.

Příchod Laury a Sofie na svět se podle Blanky také neobešel bez velkých příprav. „Náš tatínek zásadně změnil životosprávu a do dnešního dne se mu podařilo zhubnout pětatřicet kilo," pochlubila se maminka holek.

Podle ní to byl pro jejího manžela Michaela nový impulz do života a také obrovská motivace, aby se sebou začal něco dělat, protože jeho hmotnost se vyšplhala do nebezpečných výšek.

„Člověk ve čtyřiceti letech si o to víc uvědomuje, že zdraví je to nejdůležitější co má, a že si jej musí chránit. A proto my každý den děkujeme za to, že se nám narodily zdravé holčičky a doufáme, že i nám rodičům bude zdraví sloužit co nejdéle, abychom se mohli vzájemně užít," ocenila změnu k lepšímu Blanka Vidicki.

A jak u nich letos oslaví první Vánoce s tolik vytouženými dvojčátky?

„Letošní Vánoce budou první, které prožijeme dohromady jako rodina. Nikdy jsem si neuvědomovala, že s příchodem dětí člověk prožívá obrovský pocit naplnění," usmívá se paní Blanka.

Holky dostanou od Ježíška většinou hračky. „Určitě ale ne vždy dvě stejné. Myslím si, že je to zbytečné. A taky se musí naučit o věci dělit," dodává.

Pro Blanku a Michaela jsou Vánoce sváteční tím, že se jako rodina sejdou a budou je slavit pospolu. Ráno na Boží hod vánoční půjdou do kostela a pak se s rodinou sejdou všichni u maminky v Topolné, u stromečku si společně zazpívají koledy a rozdají dárky.

„Je vlastně úplně jedno, co dostaneme. My jsme ten náš nejkrásnější dárek dostali letos už předčasně, a to 23. dubna, kdy se nám narodily Laurinka a Sofinka. Takové dárečky už nemůže nikdy nic překonat," říká Blanka