Na radnici dorazili všichni, kteří měli co do činění s největším požárem ve Zlíně za poslední desítky let. Kromě pamětních listů a drobných darů se předával i velký šek. Primátora Adámka k tomu vedly dvě okolnosti.

„Jednou z nich byl zmíněný požár 103. budovy a druhou fakt, že naši krajští hasiči, srážníci a vůbec veškeré složky Integrovaného záchranného systému potřebují někde trénovat," vysvětlil primátor.

„Kromě požárů mívají cvičení při závalu nebo chemickém nebezpečí. Nyní se nám naskytla příležitost vybudovat za hasičskou stanicí výcvikový prostor," pousmál se Adámek. Možná se dočkají hasiči i další finanční injekce, a to přímo z ministerstva vnitra. První náměstek ministra pro vnitřní bezpečnost Jaroslav Hruška totiž zlínskému krajskému hasičskému sboru rovněž přislíbil finanční pomoc na vybavení a obnovu hasičské požární techniky.

„Je to potřeba, technika nesmí zestárnout," byl rád Adámek.

A pak už se jenom rekapitulovalo a děkovalo. „Jsem strašně rád, že krizový štáb na Zlínsku takhle funguje. Do Zlína se sjela polovina Moravy pomoci," kvitoval primátor.

Také Jarmila Čičmancová, ředitelka krajského hasičského sboru ve Zlíně, vyzdvihla spolupráci všech zainteresovaných složek.

„Oceňuji spolupráci s ostatními složkami IZS, ať už je to policie, záchranka nebo krajská hygienická stanice. Dokonce nám pomáhaly i sousední kraje se svou technikou. Celou událost spíše hodnotím velice pozitivně z toho pohledu, že u nás umíme spolupracovat a že si umíme vzájemně pomáhat," pochválila Čičmancová.

Náměstek primátora Bedřich Landsfeld upozornil i na fakt, že všechna školení se nedají srovnat s ostrým zásahem. „Byť to byla tragédie, jako zkušenost úžasné. Naštěstí nedošlo k žádným zraněním. Z mé strany patří velké díky všem požárníkům, kteří se toho účastnili," pronesl na stranu profesionálních i dobrovolných hasičů Bedřich Landsfeld.

A jak se na celou událost dívají zpětně hasiči, kteří byli u toho? „Nejvíce si vzpomínám na to překvapení ráno a na poplach. Zasahovali jsme jako dobrovolní hasiči. Při požáru jsme byli první den od pěti hodin od rána a vrátili jsme se domů až večer. Vzhledem k vysoké spotřebě vody bylo naším hlavním úkolem doplňování vody do zásahové techniky," vzpomínal dobrovolný hasič Jiří Vojtěšek ze sboru dobrovolných hasičů v Klečůvce.

O svou bezpečnost se prý nebál. „Všechno bylo perfektně zorganizováno a každý věděl, co má dělat. Nasazení všech bych přirovnal k povodním v devadesátém sedmém roce," řekl Vojtěšek. Radim Řehulka zastupoval na radnici hlučínské kolegy, kteří při zásahu pomáhali.

„Vím, že mi říkali, že to bylo hodně složité. V době požáru dováželi vodu a techniku na demolici. Ta se nakonec nemusela použít," popsal Řehulka. „Požár otestoval jak profesionální, tak dobrovolné hasiče a spolupráci mezi nimi. Za Slušovic nás tam bylo osm a strávili jsme tam čtyřiadvacet hodin," připomněl okamžiky velkého požáru dobrovolný hasič ze Slušovic Jiří Fišar.

Při požáru 103. budovy nechyběla ani profesionální jednotka z otrokovického Barumu. „Za svou třicetiletou praxi u hasičů jsem naštěstí tak velký požár nezažil," uvedl velitel útvaru František Konečný.