Připadali jsme si tam jako ve válečné zóně

S jakými pocity jste do severních Čech odjížděl?

Podle zpráv ze sdělovacích prostředků se dalo očekávat, že míříme do míst totální zkázy. Tomu také bylo přizpůsobeno naše vybavení, protože jsme zde chtěli skutečně být něco platní a pomáhat. Pomoc pár dnů po povodních však znamená především těžkou fyzickou práci, kterou alespoň částečně ulehčíme těžkou situaci mnoha zaplaveným spoluobčanům.
Možná že právě potřeba pomoci byla tím, co všem členům našeho týmu vlévalo obrovskou energii a elán do žil.

Jaké tedy byly vaše první dojmy po příjezdu do Chrastavy?

Příjezd byl opravdu depresivní. Projížděli jsme místy, která velká voda zasáhla skutečně citelně. Poničená infrastruktura, výrobní podniky i rodinné domy připomínaly válečnou zónu. Přímo v Chrastavě navíc hustě pršelo a ani prognóza meteorologů nebyla příznivá.
Byli jsme připraveni v případě potřeby provádět záchranné práce, ale těch již naštěstí nebylo potřeba. Počasí se nakonec umoudřilo, a tak jsme se mohli dát do práce.

S kým jste spolupracovali na místě a kdo řídil vaši činnost?

Po celou dobu našeho nasazení jsme byli plně k dispozici krizovému štábu, který nás vysílal k plnění různých úkolů. Pracovali jsme společně a do jisté míry autonomně, protože jsme nebyli při plnění celé řady úkolů závislí na ostatních složkách. Když například došlo k zablokování silnice spadlými stromy, dokázali jsme ji sami vlastními silami v poměrně krátké době opět zprovoznit.

Využívali jste nějak dovednosti potřebné pro výkon vašeho běžného povolání?

Rozhodně ano. Schopnost členů týmu pracovat ve výškách nebo s motorovou pilou se ukázala být obrovskou výhodou. Za uplynulých devět dnů jsme pokáceli nespočet stromů, které ohrožovaly obyvatele, pořezali jsme nespočet kubíků naplaveného dřeva, zajišťovali jsme poškozené střechy budov, ze zatopených domů vynosili snad tuny bahna.

Určitě na místě bylo mnoho záchranných složek, jak hodnotíte jejich činnost a vzájemnou spolupráci?

Když jsme přijeli do Chrastavy, celé náměstí bylo zaplněno záchranářskou technikou. V průběhu dalších dní jí pomalu ubývalo. Pracovali zde profesionální i dobrovolní hasiči, kolegové z různých městských a obecních policií i republikové policie.
Naprosto nezastupitelná je pomoc armády, která disponuje nejen speciální ženijní technikou, ale zejména velkým množstvím nasazených osob. Domnívám se, že pomoc vojáků v tomto regionu bude ještě po delší čas nezbytná. Co se týče spolupráce, nezaznamenali jsme vůbec žádný problém.

Jak na pomoc zlínských strážníků reagovali místní?

V naprosté většině pozitivně, zejména ti, jejichž příbytky voda přímo zasáhla. Často zde společně se svými rodinami a známými pracují od brzkého rána až do pozdního večera. Za každou ruku, která je jim schopna pomoci, jsou skutečně vděčni. Snažili jsme se práci sami aktivně vyhledávat a nečekali jsme, až nás někdo osloví.
Pokud totiž lidé tráví celé dny na záchraně a obnově vlastního poničeného majetku, dokážou být i přes nelehký osud velmi skromní. Pro humanitární pomoc si zajdou mnohdy až poté, co nemohou potřebné prostředky nijak jinak zajistit vlastními silami. Na druhou stranu si nelze nevšimnout i negativních jevů.

Jak to myslíte?

Bohužel i tato smutná událost dokáže přilákat individua, která pomoci bezostyšně zneužijí. Určitého a snad i pochopitelného zmatku, který zde panoval, se neštítí využít někteří, které povodeň vůbec nezasáhla.

Mohl byste uvést konkrétní případy?

Tak například pro desinfekční a čisticí prostředky si opakovaně dokázali přijít i lidé, kterých se voda ani bahno nijak nedotkly. Nebo jsme celý den pomáhali s vyklízením starého sklepu, ve kterém bylo snad půl metru tvrdnoucího bahna.
Jeden z nájemníků se na nás přitom díval z okna a pokuřoval s tím, že se jedná o obecní dům, tak ať se město postará. Přitom jsme čistili i jeho sklep, který běžně užíval. K tomu pak netřeba další komentář. Přesto ale musím zdůraznit, že tyto problémy se týkají jen určité části nepřizpůsobivých obyvatel. V drtivé většině případů proudí humanitární, technická a fyzická pomoc těm, kteří ji skutečně potřebují.

Jak se dá podle vás v současnosti nejlépe pomoci?

Pokud lidé chtějí být solidární a pomáhat bližním v nouzi, a já doufám, že takových je mezi námi většina, doporučil bych darování finanční částky. Celá řada humanitárních organizací nabídla pro tento účel zvláštní povodňová konta.

Pavel Janík