V létě zametá chodníky, na podzim hrabe listí a nyní v zimě odklízí sníh nebo seká ledové krusty. Když odpracuje třicet hodin za měsíc, navýší se mu částka na bezmála 3600 korun.

„Učil jsem se tesařem, ale učební obor jsem nedodělal. Nějakou dobu jsem pracoval na hřbitově, ale od té doby nemůžu sehnat práci. Hledal jsem ji přitom v celém regionu. Jelikož platím nájem včetně inkasa něco málo přes tři tisíce, zůstane mi na živobytí pětistovka. Za tu si nakupuji jídlo. Vyžít se s tím dá,“ tvrdí Vojtěch.

Stejně dlouho je v evidenci na úřadu práce i devětapadesá­tiletý Zlíňan Svatopluk. Osmatřicet let pracoval u dráhy, nyní se ale potýká s řadou zdravotních problémů. Neprokrvují se mu dobře nohy, má cukrovku, chronický zánět ledvin a také dnu. Strávit každý den osm hodin v práci by už prý asi nezvládl.

„Naposledy jsem pracoval jako manipulační dělník, ale v hrozných pracovních podmínkách, takže jsem odešel. Ale mám sedět na bytě v segmentu a hledět z okna? Raději si jdu přivydělat. Holdoval jsem dříve turistice, takže je mi na čerstvém vzduchu dobře. Kolektiv i práce je v pohodě. Asi to mám do důchodu,“ pochvaloval si Svatopluk.

Potkat můžete v ulicích Zlína také pětapadesátiletého Milana. Ten je bez práce dva roky. Přitom je vyučeným obuvníkem a pětatřicet let dělal ve Svitu.

„Tam už bych ale nešel, je to pakárna,“ říká Milan. „Jiné zaměstnání hledám pořád dokola. Musím totiž každý měsíc dokládat, že jsem to zkusil u tří firem. Ale veřejná služba mi vyhovuje. Není těžká, dá se zvládnout. Mohlo by ji dělat více lidí, ale bezdomovci jsou shnilí. Já se práce nebojím,“ pousmál se Milan.

Existenční minimum si dobrovolně navyšuje prostřednictvím veřejné služby nabízené zlínskou radnicí čtyřicet až pětačtyřicet nezaměstnaných měsíčně.

„Po dobu šesti měsíců činí u jednotlivců, kteří nemají žádný jiný příjem a splňují zákonné podmínky, dávka pomoci v hmotné nouzi příspěvek na živobytí 3 126 korun. Po uplynutí této lhůty klesne nezaměstnanému, zase vyjma zákonných výjimek, částka na 2020 korun. Má ale možnost zvýšit si ji jak během šesti měsíců, tak po lhůtě na 3 679 korun. Musí si však v jednom týdnu za měsíc odpracovat třicet hodin prostřednictvím veřejné či dobrovolnické služby,“ vysvětlila Pobořilová.

Přiblížila tedy, že zatímco někteří čistí město, jiní navštěvují prostřednictvím občanských sdružení ADRA nebo Samari domovy důchodců, kde se starají o seniory.

Možnost zvýšit si pravidelný příjem nabízí magistrát od července loňského roku. Na pracanty v ulicích dohlíží takzvaný předák, kterým je Jiří Pištěk. Týdně kontroluje asi dvacítku lidí.

„Někteří chodí pracovat pravidelně, jiní se nahlásí a nepřijdou. Ale můžu říct, že za půl roku mám s nimi vesměs dobré zkušenosti. Činnost zájemců je v ulicích Zlína vidět a zatím jsem neřešil jediný přestupek,“ pochvaloval si Pištěk, který kontroluje každé pondělí ráno i namátkově v týdnu u všech pracovníků přítomnost alkoholu v krvi.

Nezaměstnaných, kteří mají možnost si zvýšit příspěvek na živobytí nebo existenční minimum, je ve Zlíně kolem sto padesáti. Využívá jich toho zhruba polovina.