„Nechtěl jsem to dělat. Donutila mě k tomu jedna rodina, u které jsem byl na návštěvě. Prý abych se to naučil. Nakonec se mi to zalíbilo. Nemůžu tady totiž jen tak sedět a dívat se jak se říká doblba, takže se tím bavím. Dělám různé výrobky a podělím tím rodinu. Kdo potřebuje, tomu dám košíček,“ poznamenal Alois Buček, který se svou devadesátiletou ženou bydlí už šestnáct let v Domově na Dubíčku v Hrobicích. Původně pochází z Želechovic nad Dřevnicí. Letos je to sedmašedesát let, co jsou s manželkou Ludmilou spolu.

Alois Buček se svému původnímu povolání krejčího věnoval dvanáct let. Poté pracoval ve Svitu jako energetik. „Plést mě naučil soused František Mrazík z Želechovic, který už umřel,“ podotkl Buček.

Proutěné nádoby, které dokáže vyrobit za dva dny, pak slouží k nošení brambor, cibule, hub či vajíček. Velké koše s dvěma ušima zase používají lidé na spadané listí na zahradě.

Na proutí se výrobce košíků vydává do blízkého i vzdálenějšího okolí Hrobic. „Pletu zásadně z vrbového proutí, z jiného se to nedá. Prošel jsem celý tento rajon až po Rakovou. Všecky potůčky, kde rostou vrby, mám prohlédnuté. Chodím si ho nařezat v listopadu, kdy je už vyzráté a vybarvené a už se z toho dá něco vyrobit,“ přiblížil Buček.

Podle něj jsou vrbové proutky nejlepší proto, že jsou měkké a pružné, tudíž se s nimi dá dobře pracovat. „Když je proutí čerstvě nařezané, není potřeba ho namáčet. Kdybych ho ale nechal čtrnáct dnů nebo tři týdny ležet, bylo by už suché a musel bych ho dát do vody. Jinak by se lámalo,“ podotkl Buček.

U košíku je zapotřebí nejdříve vytvořit křížové dno. „To se udělá ze šesti kolíků, které se naměří podle požadované velikosti košíku. Kříž se stáhne drátem, jinak by se všecko rozjelo. Musí to být pevné. Pak se z něj roztáhnou paprsky a ty se proplétají,“ popsal Buček. Na dno se pak naplétají boční stěny košíku, které se pak opět zpevní.

Jeden košík trvá uplést asi dva dny. Za rok jich stvoří kolem třiceti, a měly by prý vydržet lidem celý život. „Když ho budete opatrovat, musí vám tu vaši generaci vydržet. Musí být ale v suchu. Když do něj nasbíráte něco mokrého, je třeba ho zavěsit a nechat vyschnout,“ zdůraznil.

Nástupce hrobický košíkář prozatím nemá. „Mám dvě děti, pět vnoučat a čtyři pravnučky, ale nikdo z nich se pletení věnovat nechce,“ posteskl si.