V oddělení, které je veřejnosti nepřístupné, odchovávají v zoo v Lešné mláďata exotického ptactva, která v dospělosti potěší návštěvníky

Pavilon, který nese název odchovna, byl zřízen kolem roku 1996 a jsou v něm umístěni v podstatě samí ptáci. Jedná se o odchovnu a zimoviště druhů, které jsou běžně umístěny z venkovních síťových voliér. Pracovníci Zoo Zlín se tak zde starají například o kolpíky, ibisy šedokřídlé, ary, arakangy vojenské, odchovaná mláďata a líhně.

VEJCE. V přístroji podobném fritéze se zahřívají vejce, z nichž se vyklubou supi.V líhních se právě zahřívají vejce supů a pelikánů, kteří jsou dále uměle odchováváni. Práce kolem takových ptačích mrňousků a jejich rodičů není vůbec snadná. Každé dvě hodiny se malí zpěváci musí krmit, a tak práce ošetřovatelů v tomto pavilonu si nezadá s kuchařskými mistry. Jednou z ošetřovatelek je i Ivana Vaculíková.

„Vaří se tu třikrát denně, mezitím se musí ve voliérách uklidit, je to zkrátka pořád dokola," řekla s úsměvem ošetřovatelka.

Ptáci, kteří jsou zde umístěni, mohou i do přilehlých venkovních voliér, ale zdá se, že nadílka sněhu je vůbec neláká a raději jsou v teplých prostorách pavilonu. Ale není se čemu divit, vždyť ošetřovatelé se o ně starají s radostí a je vidět, že je mají rádi.

„Stane se nám, že si nějakého ptáka tady oblíbíme. Potom, když už jde od nás pryč, tak i když to bereme, je nám to líto," řekla Ivana Vaculíková. A opravdu, na obhlídce jen vešla do prostor voliér, ozýval se všude křik a jakoby pozdrav všech zdejších obyvatel.

Zoborožec vrubozobý Karel„To je Karel, zoborožec vrubozobý, představuje černého krasavce s pořádným zobákem. Pořád se k nám lísá, má nás rád, ale občas je i nepříjemný. A tady naproti je jeho nevěsta Rozárka," dodává. Rozárka je velmi milá a nechá se od ošetřovatelky podrbat na hlavě a na zobáku. Ten budí respekt, se kterým si ovšem starosti Ivana Vaculíková nedělá.

„Tady vedle máme také Karla, jedná se o druh kakadu bílý a je to zvědavý uličník, který nám jednou z voliéry, a netušíme jak, utekl. Seděl pak ve větvích stromů a na děti volal své jméno, vzpomíná a směje se paní Ivana.

Obchůzka pomalu končí, a tak musí ošetřovatelka zpátky do kuchyně chystat další laskominy pro své svěřence. Nechybí mezi nimi pořádná porce ovoce a zeleniny, masové kuličky s tvarohem, strouhaná ryba či mrtvá kuřátka. Zkrátka i ptactvo má svůj vytříbený apetit a pracovníci odchovny mu denně vytváří pestrý jídelníček.

JANA ZAVADILOVÁ