Asi teď čekáte na to, že se vás zeptám na rok 1992 a na dobu vzniku městské policie ve Zlíně. Ale já začnu z opačné strany, trochou sci-fi. Píše se rok 2032 a jsme na stanici zlínské městské policie, která právě slaví už své 40. výročí. Jak to tu teď vypadá?

Teda na začátek rozhovoru jste mi položila velmi složitou otázku. (Úsměv.) Předně bude záležet, v jakém ekonomickém a společenském rozpoložení se bude nacházet náš stát a celá Evropa. Jsem optimista, takže v té době bude strážníků 120, bude to profesionální tým lidí, který bude pomocníkem spořádaných občanů a současně postrachem všech, kteří záměrně překračují zákon.

Mají strážníci v roce 2032 větší pravomoci, než tomu bylo před dvaceti lety?

To je aktuální otázka dnes, ale i pro budoucnost. Jsem přesvědčený, že není třeba za současného stavu zásadním způsobem posilovat pravomoci tohoto bezpečnostního orgánu obce. Je však třeba, aby v zákonech bylo jasně popsáno, jaká ta pravomoc je, kde začíná a kde končí. Tak, aby si kdokoliv nekroutil paragraf na jednu či druhou stranu. Také je třeba, aby dané normy umožnily okamžitý postih pachatele.

Teď ta očekávaná otázka. Jsme v roce 1992, kdy městská policie vznikla. Znáte i konkrétní datum?

Předchůdcem Městské policie (MP) Zlín byla městská pořádková jednotka, která byla založena v roce 1991. V počtu osm osob pracovníků magistrátu dohlížela zejména na dodržování obecně závazných vyhlášek. MP Zlín, jak ji známe nyní, byla zřízena rozhodnutím Zastupitelstva města Zlína, a to přesně na Den dětí, tedy 1. 6. 1992.

Jak se lidé tehdy na strážníky dívali?

Po listopadových revolučních změnách se tehdejší Sbor národní bezpečnosti transformoval v Policii České republiky. Zejména v počátku se potýkal s problémy, které výrazně zhoršovaly bezpečnostní situaci prakticky na celém území státu. A proto si myslím, že vznik městských policií lidé vítali.

Změnil se za těch dvacet let podle vás pohled na městskou policii?

Víte, za dobu fungování městské policie nám tady vyrostla celá nová generace obyvatel. A někteří z nich mají prostě z principu problémy s autoritou. Ale na druhé straně je také spousta lidí, kteří naši práci vnímají velmi pozitivně, což mě samozřejmě těší. Pohled také závisí na pozici samotného pozorovatele. Jinak se na nás dívá ten, komu jsme pomohli v obtížné životní situaci, než ten, který má platit pokutu za přestupek.

Zkuste mi vyjmenovat pár důležitých mezníků, které za těch dvacet let zlínskou městskou policii potkaly.

Za nejdůležitější mezník považuji rok 1994. Jednak jsme se z tehdejšího sídla na radnici přestěhovali do budovy na Santražinách, a také byla zřízena okrsková pracoviště. Nelze opomenout ani vznik městského kamerového dohlížecího systému v roce 2000. A určitě bych při této příležitosti vzpomněl získání 3. místa v soutěži Evropská cena prevence kriminality v roce 2008.

Tak jako se mění móda, tak se postupem času určitě mění i uniformy. V čem vlastně před dvaceti lety mohli lidé v ulicích Zlína potkávat strážníky?

Před dvaceti lety vyrazili strážníci do ulic v černých hranatých čepicích, černých košilích, černých kalhotách a v bílých ponožkách. Bylo to ale v době, kdy i v podnikatelském prostředí nejvíce frčela dvouřadá fialová saka, takže do tehdejších módních trendů docela zapadli. (Úsměv.)

A dnes je trend jaký?

Dnes mají zlínští strážníci uniformy podle specializace jejich činnosti. Klademe důraz na funkčnost, komfort, užitnou hodnotu a zcela jistě také pořizovací cenu. Nabídka je dnes na trhu široká. Veřejnost určitě zaznamenala, že za posledních pět let se na uniformách strážníků začala objevovat žlutá barva doplněná o reflexní prvky.

Jak moc se za těch dvacet let změnila technika používaná strážníky?

Technika se mění neustále a je to samozřejmě přirozený proces, tak jako u vás doma máte lepší počítač, televizi nebo auto. Snažíme se v rámci možností za podpory nejrůznějších dotačních projektů modernizovat vše, co souvisí s prací strážníků. Věřte, že ani zloději nezůstali u paklíče a rychlých nohou.

Kde jste vlastně v době vzniku zlínské městské policie byl vy?

Před těmi dvaceti lety jsem začínal jako řadový strážník na ulici, takže si pamatuji všechny „dětské bolesti" související s rozjezdem naší činnosti. Museli jsme se učit za pochodu. Dodnes rád vzpomínám na iniciativu a profesní nadšení, které nás tehdy prostupovalo skrz naskrz. Postupem času jsem sloužil v Rychlé operativní jednotce MP Zlín a stál jsem u zrodu kamerových systémů a Integrovaného bezpečnostního systému. Před více než pěti lety jsem postoupil z funkce zástupce ředitele pro technické záležitosti na ředitelský post.

Jak vypadá standardní pracovní den ředitele?

Je hodně o poradách, jednáních, kontrolách a setkáních s lidmi různých profesí. Často slyším na konci pracovního dne od děvčat ze sekretariátu: „To byl zase fičák." (Úsměv.) Hodně pracuji v operativním řízení, takže můj plán se mění v návaznosti na úkoly či mimořádné situace. Můžu říct, že práce je to hodně adrenalinová.

A vyrážíte někdy v závažnějších případech s kolegy do terénu?

Ano, při důležité akci jsem v terénu jako kontrolní orgán nebo partner pro další zasahující a participující složky.

Vaši strážníci musejí řešit často nepříjemné situace. Utkvěl vám některý zásah za ta léta v paměti natolik, že na něj nezapomenete?

Za dobu mé aktivní služby jsem byl u mnoha případů. Některé měly bohužel i tragický konec. Stejně tak mezi nimi byly úsměvné případy, o kterých bych však mohl hovořit až po 22. hodině. (Smích.) Pokud bych ale měl vypíchnout jeden případ, tak…

No? Jsem jedno ucho.

Byla zimní noc, teplota okolo bodu mrazu. Naše hlídka jela na kontrolu skládky na Suchém dole. V blízkosti jsme pod stromem našli ležícího, naštěstí jenom spícího muže, kterému se však nechtělo žít. Vrátil se z vězení a rodina jej odkopla. Nakonec se z něj stal bezdomovec a nevěděl, jak z této situace ven. Tomuto muži jsme dali naši vlastní svačinu, uvařili čaj a druhý den mu našli nejenom ubytování, ale dokonce i práci u známého. Bohužel mu to vydrželo asi jenom měsíc. Nakonec jsme jej zase roky potkávali jako bezdomovce. Zřejmě mu to vyhovovalo. A to je škoda.

Do jaké míry se za ta léta vyvinula spolupráce městské a státní policie?

Na to je jednoduchá odpověď. Spolupráce se státní policií je vynikající. Osobně jsem přesvědčen o tom, že je dnes na nejlepší úrovni, jaká kdy byla. Za více než pět let, co jsem ve funkci ředitele MP Zlín, jsme s mými spolupracovníky kladli maximální důraz na rozvoj vztahů mezi námi. A to platilo i na straně druhé, za což bych všem touto cestou hrozně rád poděkoval.

Státní policie má heslo Pomáhat a chránit. Jaké motto byste zvolil pro městskou policii?

Hesla, která si vytyčují různé bezpečnostní sbory na celém světě, jsou podobná. Vedle Pomáhat a chránit jsou to Sloužit a chránit, Pořádek a zákon a mnoho dalších. Pokud bych měl vymyslet nějaké heslo pro naši městskou policii, určitě by bylo podobné těm, která jsem již zmiňoval. Důležitější pro nás ale je, jak nás skutečně vnímá veřejnost.

Jako ředitel MP Zlín máte jistě řadu cílů a vizí. Prozradil byste, jakým směrem by se podle vás vývoj sboru měl ubírat?

Pokud bych tu měl popisovat cíle, bylo by to hodně obsáhlé. Já mám jeden obecný cíl: abychom se cítili ve Zlíně bezpečně, abychom se nebáli pustit děti samotné do města a aby Zlíňané při pohledu na naše strážníky řekli: To jsou ti, kteří se starají o naše bezpečí. Moc se to neví, ale Zlín je v současnosti nejbezpečnější krajské město v České republice. Posouzení důvodů, proč to tak je, nechám na samotných čtenářích…

Co byste vašim strážníkům i ostatním zaměstnancům popřál do dalších dvaceti let?

Tak určitě hodně zdraví, klid na práci a určitý nadhled při výkonu povolání. Dále štěstí, protože některé služby, a to hlavně v létě, jsou jako z akčního filmu. A taky bych jim přál spokojené občany našeho krásného Zlína, kteří budou žít v bezpečném, možná v budoucnu stotisícovém městě. (Úsměv.)