Rozzáří se světla a za nadšených ovací publika vbíhají na pódium členové kapely Reflexy. Do noci svítí nablýskané bicí, poutavé aranžmá scény vytvářejí barevná světla lítající hned nahoru, hned vpravo i vlevo. Uherskohradišťská kapela slaví čtvrt století na hudební scéně.

Hrabová, Otrokovice, Výčapy. To jsou tři zastávky Megakoncertů oslavenců. Na narozeninovém turné je doprovází taktéž „hradišťská rodačka“ kapela Argema a přespolní, slovenská kapela Heleniné oči. Hostem koncertů je i zpěvačka Alžběta Kolečkářová, jejíž hlas vynesl společnou píseň Proud mezi námi do hvězdných uměleckých výšin.


„Ahoj, Otrokovice!“ zakřičí zpěvák kapely Libor Plšek. Pozvedne krk kytary a nechá rozeznít všechny struny své krasavice. Reakce na sebe nenechá dlouho čekat. Publikum rozparáděné skupinou Argema, která svými šlágry jako předskokan navodila atmosféru večera, okamžitě reaguje hlasitou davovou odpovědí. Vždyť se konečně dočkali! Technici dlouho upravovali scénu po Argemě.

„Jdeme na to?“ ptá se kytarista a zpěvák v jedné osobě. Bubny pod taktovkou Libora Lysoňka burácejí do noci. Na odpověď zcela evidentně nečeká. Ví, že přijde vzápětí. Zakloní se v typickém gestu kytaristů a hrábne do strun. Martin Koníček předvede, co umí klávesy. Basová kytara Ondřeje Filáka zní v rytmu.

Jásající dívky vyskakují na lavičky, hopsají, až se dřevěná prkna prohýbají. Natřískaný areál otrokovického Štěrkáče zní do dálky.

„Může tu být na 800 lidí,“ odhaduje organizační posila a přilepí na ruku další lístek u vstupu. „Když mně bylo 25, chodíval jsem na Argemu každý týden,“ vzpomíná pětapadesátiletý Miroslav Gangl. Kapelu s hity Jarošovský pivovar či Vyznání slyšel poprvé už před třiceti lety. Lístek na dnešní koncert dostal k narozeninám od sestry Zdenky Samohýlové.

„Žánrově jsem se musel trošku přizpůsobit, můj styl byl spíše klubový,“ uvedl před koncertem zpěvák skupiny Argema Jaromír Hnilica. S kapelou zpívá šest let. „S klukama si rozumíme i po lidské stránce, takže já jsem v Argemě velice spokojený,“ dodal. Do kapely naskočil, když slavila své třicáté výročí.

Začátky v kapele pro něj byly podle jeho slov velkou změnou. Ve svém profilu uvedl, že je líný. „To jsem, velice,“ směje se zpěvák kapely. Hudba je ale pro něj specifická motivace a spíše ho nakopává, takže ho žene dál. Cítí i velkou podporu kapely a rodiny, která si už na změnu životního tempa zvykla. „První rok byl ale náročný,“ přiznal zpěvák. Teď je přes týden doma a o víkendu pryč. A to podle něj funguje výborně.


Reflexy na pódiu povzbuzují své fanoušky. Stovky rukou nad hlavami lidí tleskají do rytmu. Kapela zpomaluje. Ruce však neklesají, pohybují se zlehka, v mírných obloucích zprava doleva.

„Snažíme se náš styl posunovat. Chceme se hudebně vyvíjet, měnit,“ vysvětlil mi zpěvák Reflexů Libor Plšek před začátkem celé akce. „Začínali jsme s big beatem,“ dodal. V té době vzniklo album Všichni půjdeme do ráje.

V sestavě kapely během let moc lidí nevyměnili. „Ale Ondřej, který přišel do kapely poslední, se zaměřuje i na jazz,“ uvedl. Tento hudební styl se sice prý úplně do jejich věcí neprojevuje, ale v písničkách je znát určitý posun. „Ondra má popovější cítění,“ připouští zpěvák. 

V kapele skládají písničky tři členové. Takže je to prý potom taková směsice. „Jsme v podstatě písničkáři a naše písničky balíme do obalů poprockového žánru,“ připustil zpěvák. Obaly jsou jednoznačně líbivé, což dokazuje i titulní píseň stejnojmenného alba Proud mezi námi, která se pyšní na YouTube třemi miliony zhlédnutí.

„Když se rozední, pohledem vážným začínáš nový den…“ zanotuje baskytarista Ondřej Filák a publikum bouří, křičí, jásá. Nálada je fantastická. Euforie boří areál. Romantický duet se zpěvačkou Alžbětou Kolečkářovou zkrátka slaví úspěchy.