„Ta řeší hlavně pracovní povinnosti. Těch, kteří se zahrádkaření věnují, je velice málo,“ posteskl si Jiří Pecháček, předseda základní organizace Českého svazu zahrádkářů (ČSZ) Chvalčov na Kroměřížsku. Maximum členů, co kdy prý měli, bylo 120, a to někdy v sedmdesátých letech.
„Nyní jich máme necelou čtyřicítku. V okrese Kroměříž jich je odhadem jen více než tři tisíce,“ posteskl si Jiří Pecháček.
On sám se věnuje zahrádkaření už několik desítek let, pěstuje hlavně zeleninu, od cibule přes petržel, mrkev, lilek až po salát. Na vlastní výpěstky nedá dopustit.
S úbytkem lidí se potýkají také zlínští zahrádkáři. Podle jejich člena Františka Němečka evidují v okrese Zlín necelé tři tisíce členů.
„Stále je nás méně. Je to proto, že město lidem pronajme pozemky, ale poté jim nechce smlouvu prodloužit,“ pokrčil rameny František Němeček. To však mluvčí zlínského magistrátu Zdeněk Dvořák odmítá. Když už se tak stane a smlouvu se zahrádkářem ukončí či neprodlouží, jsou to prý ojedinělé případy.
„Někdy se může opravdu stát, že prostor ustoupí nějaké stavbě, která byla dlouho připravovaná. Je to ale případ od případu,“ konstatoval mluvčí.
Naopak je rád, když lidé plochy určené pro zahrádkaření plně využívají a vypěstují si vlastní potraviny.
„Ve Zlíně a okolí je řada pěkných zahrádkářských kolonií. Mám na mysli například prostory u Burešova či třeba ve Zlíně-Loukách,“ dodal.
Na Valašsku se naopak zahrádkaření v poslední době rozmáhá. ČSZ Vsetín registruje v okrese bezmála dva tisíce členů.
„Lidé pochopili, že ve spolku se dozvědí často zajímavé informace, například jak udržovat trávníky či třeba okrasné túje. Ledacos si mohou najít na internetu, to je pravda, ale my jim nabízíme i praktické ukázky třeba ořezu stromů či křovin,“ vysvětlil předseda vsetínských zahrádkářů Vítězslav Kotas z Krhové.
Doma na zahrádce pěstuje hlavně jabloně a švestky.
„To víte, že je to náročné na čas, ale pro mě je to příjemný relax, koníček. Každého baví něco jiného,“ usmál se Kotas.
V Janišově nebo u Rožnova pod Radhoštěm fungují kolonie, kde mají jednotlivci své zahrádky.
„Mají je vytyčené, mají tam třeba i chatku. Ovšem jsou tam také společné prostory, samozřejmě i společná voda,“ zmínil Kotas.
Nové členy se snaží zahradkáři lákat například i na různé přednášky, výstavy či tematické zájezdy do různých oblastí.