Profesor v oblasti polymerů má už nyní na stole několik nabídek z různých univerzit ve světě. „Jsou zajímavé, ale uvidím. Možná si nakonec udělám čas na zahrádku,“ uvažuje rektor Petr Sáha.

Máte před sebou poslední rok ve funkci. S čím do něj jdete?

Plán činnosti máme schválený. Obsahuje všechny významné záležitosti včetně dostavby fakulty humanitních studií poblíž Univerzitního centra.

Co ji zbrzdilo?

Je to klasický stavební příběh. Vyskytly se problémy s poškozenou kanalizací a musela se udělat nová. Není navíc naše, patří městu. Časové problémy však řešíme a věřím, že počínaje letním semestrem zde fakulta zahájí provoz.

Rektoři pořád vykřikují, že nemají peníze, vyhrožovali v létě dokonce odsunutím semestru. Má i UTB skutečně tak mizerný rozpočet?

Náš rozpočet není marný. Představuje asi tříprocentní podíl na vzdělávacím trhu při počtu desíti tisíc studentů. Pohybujeme se většinou kolem jedné miliardy korun. Rozpočet se však každý rok liší, záleží vždy na investicích. Teď bude například vylepšený tím, že vstoupíme do evropských projektů. Chystáme nové studijní programy, například laboratoře pro potravináře, nové prostory na fakultě aplikované informatiky pro robotiku a další věci. Žádná fakulta na tom však není tak, že by nebyla schopna řešit své problémy.

Jak velké tvoříte rezervy?

Rezervy máme ve stamilionech. Slouží pro spoluúčast na investičních akcích, pro případ rekonstrukcí, havarijních stavů.

Je dost i na platy? Nestává se, že by z univerzity odcházeli lidé kvůli penězům?

Co se týče mezd, tvoří ji u nás tři složky: základ, který je nízký, pohyblivá složka mzdy, ta není nároková, ale odráží užitečnost pracovníka na ústavu, a jednorázové odměny. Ty bývají velice slušné. Pokud někdo dostane nabídku z průmyslové sféry, stane se, že odejde, ale to je přirozená migrace.

Chystá se univerzita stavět další objekt? Na nějakou další velkou akci?

Plánujeme rekonstruovat starou budovu fakulty technologické (u autobusového nádraží, pozn. red.). To bude velká akce. Aktuálně zpracováváme projekt. Oprava ve velkém ovlivní provoz fakulty, všichni pracovníci univerzity se budou muset na rok přestěhovat jinam – tam, kde bude volno. To bude pro UTB velký úkol.

…který ale přenecháte svému nástupci. Zůstanete přesto na univerzitě?

Pokud to půjde, ano. (úsměv)

Vychoval jste si nějakého nástupce?

Celou řadu, ale dopředu označovaní vítězové zpravidla nedopadnou dobře.

Byl byste pro zavedení školného na vysokých školách?

Zavedení školného by nás vrhlo zpátky. Kvůli nedostatku peněz by nemohli studovat talentovaní a to by byla škoda. Vybírání školného funguje už jenom v Anglii. Rakousko i Německo od něj upustily, protože zjistily, že se jejich představy nenaplnily. Navíc je kolem toho spousta administrativy. Současný systém je dobrý. Studium je už samo o sobě náročné a i v dnešní době mají někteří studenti kvůli brigádám školu až na druhém místě. A to není dobře.

Jak funguje Centrum polymerních systémů v Antonínově ulici, které univerzita zprovoznila před dvěma lety? Splnilo vaše očekávání?

Obě centra, CPS a CEBIA, předčila naše očekávání. Mysleli jsme si, že budou mít potíže s financováním. Co se týče Centra polymerních systémů, český pracovní trh nenabízí dost kvalitních lidí do výzkumu, proto pracujeme s mezinárodními týmy. Lákáme lidi ze všech možných koutů světa a každý týden přichází několik nabídek. Je fajn, že si můžeme vybírat.

Jací byli studenti v 70. letech, kdy jste na UTB začínal, a jací jsou teď?

Studenti jsou pořád stejní, mění se jenom podmínky. Od logaritmických pravítek jsme přešli k notebookům. Studenti jsou stále chytří až vychytralí. (úsměv)

Jak se díváte jako rektor Baťovy univerzity na řevnivost mezi potomky Tomáše Bati a Jana Antonína Bati?

Je to škoda. My jsme se už na začátku přiklonili k vítězné straně a neseme ji v názvu univerzity. Očekávám, že čas věci zahojí. Dnes už mezi jednotlivými potomky nejsou zásadní spory. Obě strany mají dost své práce, aby obstály v tom, co dělají.

Univerzitě jste už věnoval 40 let. Kde vidíte její rezervy?

Rezervy univerzity jsou obrovské. Jsme dlouhodobě připravováni na to, abychom se stali součástí kategorie univerzit do 20 tisíc studentů, což podle českých podmínek odpovídá dalším 10 až 20 rokům. Podle populační křivky to však nevypadá. Proč o to usilujeme? Je to dáno mezinárodním hodnocením univerzit.

Vysoké školy mezi 15 až 20 tisíci studenty jsou schopny vytvářet silný potenciál jak uvnitř, tak vně univerzity. Je plán, že buď by byly ve Zlíně další vysoké školy, nebo jedna silná. Ideální je druhý případ, kdy vše podléhá jednotnému systému. A druhá věc, která nás trápí: máme silnou orientaci na zahraniční studenty, ale potýkáme se s výrazným nedostatkem ubytovacích kapacit. To budeme muset řešit. Stouply ceny na privátech a studenti znovu objevili koleje.

Cestujete rád? Kolik jste toho procestoval?

Dobrovolně i nedobrovolně hodně. Když jsem byl v čele celosvětové organizace pro výzkum polymerů, bylo mým úkolem aktivovat vzdělávání a výzkum. Procestoval jsem tak celou řadu zemí, kam bych dobrovolně nikdy nejel. (smích)

Například?

Byly to země, kde se potýkali s nejrůznějšími problémy. Projel jsem čínské provincie, postsovětské republiky, celou řadu rozvojových zemí. Někdy to byly země, kde se musí člověk pomalu nechat dobrovolně obrat. (smích)

Jakými jazyky se domluvíte?

Dnes se populace domlouvá především anglicky. Po krátké době bych zvládl i rusky a německy, ale tyto jazyky se snažím potlačovat. Raději dělám jednu věc a pořádně než několik a špatně. Ale musím říct, že angličtinu jsem nikdy nestudoval, jsem takový pouliční angličtinář.

Jste fanda do hokeje, do fotbalu? Fandíte beranům a ševcům, nebo třeba Kometě?

Nemám na to čas.

To se možná málo ví, že jste bývalý judista. Máte doma nějaký pohár?

Ano, dělal jsem judo na celorepublikové úrovni. Jestli se ptáte, co mi dalo, tak zničené klouby. (úsměv)

U čeho relaxujete?

Přecházím z jedné práce do druhé, to je pro mě odpočinek.

Jakou knihu jste si naposledy s chutí přečetl?

Čtu pouze odbornou literaturu a příběhy z historie, někdy životopisy zajímavých lidí. Tam jde krásně vidět, že když člověk něčeho dosáhne, současně ho to i poškodí. Vemte si třeba takového Caesara… Inspirace v historii je hodně užitečná. Ilustruje, že úspěchy se neodpouští a spravedlnosti se dovolat nedá.

Jak oslavíte v únoru sedm křížků?

Nijak. Prací. Nebo někam odjedu, abych měl klid. (smích)

MARIE URUBKOVÁ

Petr Sáha

* 15. února 1948

Rektor Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně v letech 2001–2007 a 2010– 2018. Od roku 2001 ředitel Centra polymerních materiálů