„Míra nezaměstnanosti ve Zlínském kraji dosáhla v lednu 11,64 procenta. Na úřadech práce v kraji je evidovaných 36 111 osob. Konkrétně ve Zlíně na jedno volné pracovní místo připadá čtyřicet uchazečů,“ uvedla mluvčí zlínského úřadu práce Miriam Majdyšová.

Rodina pana Milana si před dvěma lety žila poměrně bezproblémově. Oba manželé pracovali a na účty jim chodila každý měsíc mzda. Vše se zlomilo, když manželka dostala v práci výpověď kvůli omezování výroby. Dlouho nemohla najít práci a rodina se dvěma dětmi byla závislá na příjmu otce.

Nyní žena už druhý měsíc pracuje. Protože však její současná mzda není zdaleka taková, jakou měla v předchozím zaměstnání a úspory pro případ nouze vyčerpali už v období její nezaměstnanosti, rodina se každý měsíc ocitá v situaci, kdy čeká na termín výplat doslova jako dítě na Vánoce.

Domácnost má pouhých pět tisíc korun na měsíc

„Kromě inkasa platíme také několik půjček, které jsme si vzali. Nechci být dlužníkem, proto je pro mne prvořadé mít každý měsíc zaplaceny všechny závazky. Mnoho peněz nám potom již nezbývá. Hospodaříme měsíčně s částkou přibližně pět tisíc korun, což je opravdu někdy hodně krušné,“ vypočítal pan Milan.

Dodal, že na jejich situaci je pozitivní aspoň to, že si před lety odkoupili obecní byt, a nemusejí proto řešit ještě placení hypotéky nebo nájmu. Podobnou situaci si neumí prý představit. „To bychom vůbec nezvládli,“ přiznal otec dvou dětí.

Zaměstnavatel jim dluží několik měsíců výplaty

Mnohem hůře je na tom manželský pár z obce nedaleko Zlína. Oba manželé pracují u zaměstnavatele, který jim dluží peníze již za několik měsíců. Odejít však zatím nechtějí. Věří, že se firma z problémů dostane a oni své mzdy získají.

„Zatím odcházet nebudeme. Občas nám zaměstnavatel pošle na účet aspoň něco, snaží se z potíží dostat. Rádi jsme pro firmu pracovali, a pokud se jí podaří se z problémů dostat, bude vše jako dříve. Ostatně sehnat nové zaměstnání na Zlínsku je prakticky nemožné,“ uvedl pan Miroslav s tím, že je lepší mít aspoň malou jistotu než obcházet výběrová řízení a dostávat zamítavé odpovědi.

Manželé mají tři děti, nejmenší chodí teprve do školky. Obě starší jsou již ve školách, mladší dcera na základní, starší na střední.

„Nemůžeme jim dopřát to, co by potřebovali a co by chtěli. Je mi smutno, když musím dceři říct, že nemůže jet s ostatními na poznávací výlet anebo té druhé odepřít lyžařský výcvik. Stejné je to třeba i s nákupem oděvů. Jsou to holky, chtějí se líbit a mít to, co mají spolužáci. My jim to však koupit nemůžeme. Jsme rádi, pokud jim pořídíme aspoň základní školní potřeby,“ řekla smutně paní Ilona.

Letos na počátku roku je postihla citelná ztráta. Věrný kamarád rodiny, čtyřletý německý ovčák Ben, onemocněl. Jeho stav vyžadoval operaci, kterou si rodina nemohla dovolit. Bez ní by trpěl, a proto bylo třeba jej nechat utratit.

„Mohl žít, kdybychom měli více peněz. Takto jsme mu mohli dopřát pouze bezbolestnou smrt,“ otřela si oči manželka pana Miroslava.

Přestože doufá, že se situace jejího zaměstnavatele zlepší a tím pádem dojde ke stabilizaci také v její rodině, si klade otázku, zda v opačném případě najde práci na nezaměstnaností sužovaném Zlínsku.

Na samé dno si sáhla paní Eva ze Zlína. Jako matka samoživitelka se stará o dvě děti, obě chodí na základní školu. Pracuje v supermarketu a na výplatní pásce se jí měsíčně žádná astronomická částka neobjevuje.

„Buďme upřímní, za moc to nestojí. Přesto můžu být ráda, že mám zaměstnání. Je to jistota měsíčního příjmu, i když malého. Chci tady vydržet, nemám sílu zase hledat práci a připadat si po každém odmítnutí hůř,“ povzdechla si sympatická prodavačka.

Stejně jako paní Ilonu ji mrzí, že její děti se cítí mezi ostatními spolužáky méněcenné.

„Zažili jsme, že mému synovi spolužáci nadávali do sociálek a smáli se mu kvůli nemodernímu oblečení. Po prázdninách děti nechtěly jít do školy, protože se styděly říct, že jsme v létě nejeli nikam na dovolenou,“ vzpomíná paní Eva.

Také výdaje na jídlo jsou v rodině paní Evy velmi omezené. Pochoutky z fast foodu, tolik oblíbené u dětí a mládeže, u nich nepřicházejí v úvahu. Podle jejích slov se naučili jíst velmi skromně a dlouho dopředu si plánují jídelníček. Pokud si chtějí dopřát například v neděli zákusky, je nutné aspoň jeden den sestavit velmi jednoduché menu.

„Nejlepší je v takovém případě špenát, vejce a hranolky. Dohromady to vyjde na necelých padesát korun a nedělní odpoledne si můžeme zpestřit něčím dobrým,“ uzavřela žena.

Nelehká finanční situace a obavy o zaměstnání se podepisují na psychickém stavu každého člověka, který je podobným starostem vystaven. Potvrzuje to devětatřicetiletý muž ze Zlínska, který se kvůli finančním těžkostem a dlouhodobé nezaměstnanosti ocitl v péči odborníků.

„Nemohl jsem spát, pořád jsem musel myslet na to, co bude dál. Strašně jsem se za to styděl, ale lékař mi vysvětlil, že nejsem sám, že v současné obtížné době mají celou řadu pacientů se stejnými problémy,“ uvedl pan Jiří.

Dodal, že se však naučil jednu věc. Nevzdávat se a doufat, že se jednou vše zlepší.

„Dospělý člověk si nakonec dokáže sám pro sebe odůvodnit spoustu věcí a pak se s nimi vyrovnat. Daleko těžší to mají právě děti, které spolužáci vylučují z kolektivu, protože jsou podle jejich úsudku horší kvůli tomu, že jejich rodiče patří mezi ekonomicky slabší vrstvu,“ míní Jiří s tím, že právě pro podobné situace je dobré, pokud má škola svého psychologa.