Takový kalamář, stará knížka či starodávný příbor totiž ne vždy bývají ukryty ve skleněné vitríně.
Hlavně obezřetnost
Chce to jedno. „Mít ostříží zrak," poznamenal kastelán Arcibiskupského zámku a zahrad v Kroměříži Martin Krčma. Přestože tam jsou všechny exponáty v dostatečné vzdálenosti od případných nenechavých rukou návštěvníků, musejí být podle něj i tak průvodci maximálně obezřetní.
Každý z nich hlavně zná i pár fint, jak mít nenápadně vše pod kontrolou a přitom návštěvníkům ukázat to, co je třeba.
„Například je zbytečně neupozorňuji na drobné exponáty, naopak se snažím vyzdvihnout ty, k nimž se návštěvník nedostane. A když už u nějakých menších a volně přístupných věcí stojíme, tak jsem opodál a hlídám je. Vše ale musí působit nenásilně," prozradil Jakub Dlabaja ze Zlína, který si již několik let brigádně přivydělává na českých zámcích jako průvodce.
Drtivá většina památek je naštěstí v této době již vybavena kvalitním zabezpečovacím systémem. „Ten máme i u některých vzácných exponátů. Takže kdyby přece jenom chtěl někdo přelézt šňůru, která odděluje prostor návštěvníků od expozic, zřejmě by se hodně divil," pousmála se kastelánka zámku v Buchlovicích Ivana Syslová.
Jen malé skupinky návštěvníků
Ale i přes tato opatření musejí všichni, kteří provádějí po zámku, bedlivě sledovat každého návštěvníka. „Proto bereme skupiny do pětadvaceti lidí, aby měl průvodce dostatečný rozhled," doplnila kastelánka.
A je vcelku jedno, jestli jde o zaměstnance nebo o brigádníka, který si v létě jenom přivydělává. Každý z nich, než dostane svou první skupinu, musí projít speciálním školením.
„Na něm mu ti zkušenější už prozradí určité finty, na co si dávat pozor, kde třeba konkrétně stát, co hlídat a další," naznačila kastelánka valašskomeziříčského zámku Lešná Alena Lysá.
Jak ale všichni kasteláni dodávají, řadu drobných exponátů ani oko návštěvníka nespatří. Jsou totiž pečlivě uschovány. Právě i pro případ toho, že by skutečně nějakého nenechavce začaly svrbět prsty.
