Na jeho první výtvor, masku avarského válečníka, navázaly už stovky dalších uměleckých děl, na které lze narazit i v řadě českých a moravských měst. Za čtyřicet let této tvrdé práce se stal Zdeněk Matyáš na Valašsku řezbářskou ikonou. Přestože se jedná o náročnou práci, neměnil by.

„Jen pro peníze se to však dělat nedá. To by prostě nešlo. Na prvním místě musí být vždy dobrý pocit z odvedené práce a člověka to musí bavit," říká řezbář.

„Myslím, že kdo v sobě najde na něco nějaký talent, má povinnost ho rozvíjet," myslí si.

Tvrdý dub je náročný pro svaly

Nejraději pracuje s lipovým, švestkovým nebo ořechovým dřevem. Nevyhýbá se však ani tvrdému dubu. „Je to ale náročné na svalové úpony. Ruce trpí," potvrzuje umělecký řezbář, že i umělci musí mít dostatečnou „fyzičku".

Věnuje se především plastikám v životních velikostech, ale rád si i vyřeže nějakou drobnost jen tak pro zábavu. „To je už vyloženě takový relax," usmívá se řezbář nad drobnými výtvory. Při svých dílech využívá především motivy přírody a ženy, kterým se snaží vdechnout prvky humoru a lidové satiry. Je také jedním z pořadatelů i účastníků tradiční valašskokloboucké akce Valašské kumštování. Rád si dřevo pro své výrobky i sám vybírá.

„I na kumštování jsem si přímo daný kus vybral, ale stejně se tam objevil kaz. Prasklina zrovna v oblasti, kde měla být hlava. Postavu jsem musel tedy zmenšit a zbytek praskliny „zakamuflovat" ve věnečku, který má dívka na hlavě," popsal řezbář některá úskalí této práce. Schopnost improvizace je tak mimořádně důležitá.

Tvoří od roku 1974

Své profesi se Zdeněk Matyáš věnuje od roku 1974. Účastnil se řady významných výstav v Česku i zahraničí. Jeho díla jsou zastoupena i v soukromých sbírkách sběratelů v Kanadě či USA.

Ve Zlínském kraji je například autorem plastiky na obecním úřadě v Hrobicích, Stromu života v Liptále, Mariánské plastiky žitkovské kaple v Bílých Karpatech, Chrámových vrat v Nedašově a spousty dalších děl.