Divé husy leťá daleko do světa, já sa jimi nechám vést, zaletím já s nimi v daleké krajiny, na cestu sa zpýtám hvězd… Těmito verši na smutečním oznámení se loučili nejbližší příbuzní s Jitkou Šuranskou, výjimečnou houslistkou, zpěvačkou a dobrým člověkem.

Na její poslední cestě ji v sobotu 2. listopadu odpoledne přišli doprovodit do obřadní síně hřbitova v Babicích nejen oni, ale také stovky přátel a kamarádů z národopisného i nefolklorního prostředí. Ti zaplnili prostor uvnitř i v přilehlém okolí.

„Je to přesmutný dušičkový čas. Ta krásná, milovaná a čistá dívka, žena, Jitka není mezi námi. Milovaná dcera, partnerka, přítelkyně a kamarádka zvláště mezi muzikanty oceňovaná jako inspirující osobnost. Je to pro nás přesmutný čas,“ pronesl k přítomným při smutečním obřadu farář Ondřej Hamala z Českobratrské církve evangelické v Turnově, který se s Jitkou Šuranskou znal díky jejím adventním koncertům v jejich domě Na Sboře.

Ve svých jednačtyřiceti letech podlehla těžké nemoci. Celý život zasvětila folklorním písním a jejich tóny ji doprovázely i při posledním rozloučení v podání Cimbálové muziky Stanislava Gabriela, s níž Jitka Šuranská deset let hrála.

Symbolicky, v den Památky zesnulých, se tak nad babickým hřbitovem nesly písně Žal, žal, žal mi je, Na osice lístek vadne, Chvála Bohu, že sem sa narodil, Nad Myjavú sú dvě hvězdy, Eště svaďba nebyla, nebo Tečte prúdem slzy moje.