Protože bicykl používám jako přibližovadlo téměř kamkoliv, nevynechávám ani státní instituce a kulturní stánky.
První zastávkou byla zlínská pobočka Všeobecné zdravotní pojišťovny. Tam si šlo kolo opřít jen o betonové květináče stojící podél skleněné výlohy. „Je tu prosím vás možnost nechat kolo někde ve stojanu?“ ptám se na informacích. „Bohužel ne,“ dozvídám se od paní za pultíkem. Stejně tak jsem neuspěla na živnostenském úřadu zlínského magistrátu, který je jen přes ulici. Cyklisté jsou ale zřejmě s touto situací smířeni. Jedno kolo tam bylo elegantně opřené jen o obrubník, a zjevně si pro něj přišel jeho majitel, a ne nějaký pobuda.
Můžete tak přijet na kole k instituci a od ní už se kvůli nějakému nenechavci projít pěšky.
Další výprava vedla na náměstí Míru. U pošty je stojan pro tři kola, kvůli rozrůstajícímu keři se tam ale vejdou jen dvě. Naproti u radnice je také místo na uzamčení tohoto dopravního prostředku. Navíc vše hlídá kamera městské policie. Za rohem, kam se může člověk vypravit pro ověření podpisu, lze ale kolo připevnit jen k zábradlí. „Snad to tu nebude vadit chodcům, kteří se chtějí sami opřít,“ doufám v duchu.
Vydávám se pak kolem služebny městské policie, kde nevidím žádný stojan ani pevné zábradlí, do Baťovy nemocnice. Tam je možnost zamknout několik bicyklů hned před vrátnicí, a jsou tedy teoreticky hlídané i vrátnými. Přesto si říkám, že je to dost rozsáhlý areál a že bych mohla jet k některému vzdálenějšímu pavilonu právě na kole. Kde jej ale nechat v nemocnici, to netuším. „Můžu si vzít kolo dovnitř? Dá se tam pak k něčemu zamknout?“ vyzvídám. „Když vám ho nikdo nevezme,“ odtušila vrátná. Raději se tedy projdu, stojan před vrátnicí působí poměrně důvěryhodně.
Možnost zamknout kolo jsem objevila i před sídlem zlínských policistů, u krajského a finančního úřadu, před správou sociálního zabezpečení a také před Domem kultury. Se zábradlím na opření bicyklů se musí spokojit ti, kteří jedou na katastr nemovitostí a také na úřad práce. U katastrálního úřadu je dokonce takové místo jen pro jedno kolo, takže pokud vás někdo předjel, musíte si svůj dopravní prostředek zabezpečit jinak.
Na to, že by mohl být někdo schopný dopravit se na kole k jejich instituci, nepočítali zřejmě u polikliniky. Stojan sice v její blízkosti byl, ale našla jsem jej až po delším objíždění u vedlejší budovy laboratoří.
A kde si má cyklista dávat největší pozor na to, aby se zrovna jeho kolo nestalo terčem zlodějů? „Nejvíce se krade ze sklepních kójí, v kolárnách a u restaurací. Ale i na ulicích. Prostě všude, kde jsou,“ podotkla mluvčí zlínských policistů Jana Bartíková. Vloni tak lidé přišli v celém okrese o zhruba pětaosmdesát kol, letos asi o dvacet.
Naštěstí není snad natolik pravděpodobné, aby se člověk zdržel v té které instituci natolik dlouho, a dal tak někomu příležitost ke krádeži. Každopádně z mého testu bych měla největší důvěru ke stojanům u radnice a u krajského úřadu. Jednoznačně k tomu přispívá přítomnost kamer v blízkosti stojanů.
