Herec Rostislav Marek pak dobově oděn v sobotu 16. listopadu provedl městským divadlem zájemce z řad veřejnosti o události revolučního roku.

„Je 17. listopadu 1989. Dovolte, abych vás uvítal v Divadle pracujících,“ zahájil prohlídku.

DIVADLO: ZLÍNSKÉ OHNISKO REVOLUCE

Veřejnost se tak v rámci prohlídky nazvané Po stopách Občanského fóra Divadlem pracujících dozvěděla, že Občanské fórum ve Zlíně vzniklo v kuřárně divadla.

Že mezi osobnosti, které stály za jeho vznikem, patřili například někdejší zlínský policejní ředitel Bedřich Koutný nebo zakládající člen a také mluvčí Společenství přátel USA a aktivista proti totalitnímu komunistickému režimu Pavel Jungmann, ale také cestovatel Miroslav Zikmund nebo muzejník, etnograf a folklorista Karel Pavlištík. A že odvolání tehdejšího ředitele soudruha Roštínského byl vlastně malý podvod.

17. listopadu v roce 1989 neměl v divadle nikdo ani tušení, že se v Praze něco děje. „Vše začalo až devatenáctého,“ sdělil průvodce.

Prohlídka byla další akcí, kterou si divadlo připomnělo letošní 30. výročí listopadových událostí roku 1989. Akci doplnily i dobové plakáty, pozvánky na demonstrace, tisk či fotografie.

„Zlínští divadelníci v době revoluce v roce 1989 odvedli ohromný kus práce,“ komentoval tehdejší dění například historik Zdeněk Pokluda. Divadlo bylo totiž před 30 lety první institucí v tehdejším Gottwaldově, které zareagovalo na pražské dění. „A stalo se ohniskem protirežimního kvasu následujících týdnů,“ přidala mluvčí divadla Veronika Jurčová.

ZA ODVOLÁNÍM ŘEDITELE BYL DENÍČEK

„V osmdesátém devátém, asi po týdnu stávky, kdy už jsme byli opravu všichni unavení, jsem si na jednání koordinačního centra v Praze zapsal do bloku s tvrdými deskami, který jsem sebral své dceři a vytrhal z něj princezny, že stávkové výbory přebírají řízení divadla a jednoznačně mají právo veta ve všech oblastech týkajících se jak repertoáru, tak i řízení divadla,“ vyprávěl herec Rostislav Marek.

Bylo to poté, co vznesl dotaz, že ve Zlíně nevědí, jak pokračovat.

„Jako jedno z mála divadel v republice jsme měli ve vedení člověka, soudruha Roštínského, který nám neumožňoval svobodný projev,“ vyprávěl herec.

Později, již opět ve Zlíně, při jedné z diskuzí, jak odvolat ředitele, se všichni herci shodli, že to udělá právě on.

„Sedl jsem si za stůl, otevřel pod ním dceřin náčrtník a z něj jsem přečetl větu o právu veta stávkových výborů. No a že tímto odvoláváme ředitele divadla,“ uvedl herec.

Zapisovatelka to pružně zaznamenala na papír a dokument opatřila úředním razítkem.

„Kdyby chtěl ukázat, co že to mám za dokument, jistě by se rozesmál a zcela oprávněně by pochyboval, že by měl být na základě rozpadlého deníčku mé dcery odvolán.“ smál se.

„Ale to už bylo černé na bílém, dokonce s razítkem, takže vlastně platný dokument,“ dodal Marek.

VYPADALO, ŽE POJÍDÁME MALÉ DĚTI

„V létě v roce 1989 jsem chtěl navštívit svou sestru v Americe, která tam emigrovala,“ vyprávěl také během prohlídky herec Rostislav Marek.

Potřeboval ale, jak už to bývalo, výjezdní doložku a spoustu dalších papírů.

„Šel jsem tedy za šéfem divadla, soudruhem Roštínským, a on mi řekl, že mě do nějaké kapitalistické Ameriky nepustí, že je v Československu také spousta krásných míst,“ smál se tehdejším událostem herec.

Navíc jeho žádost o vycestování za hranice roztrhal.

„To bylo v červnu. Nakonec mi pomohl náměstek ředitele pan Matoušek. Byl to také komunista, ale k tomu i rozumný člověk,“ vyprávěl herec. Za sestrou tehdy odletěl.

„Do Ameriky jsem přiletěl s plackami Gorbačova na tričku. Tehdy byla ta perestrojka velice silná,“ smál se. Šel jsem tam na plovárnu a kamarádka mojí sestry říkala malé holčičce: „Podívej, on je z toho komunistického bloku a vidíš, neublíží ti. Podejte si ruce.“

„Skoro to vypadalo, že když jsem z komunistického bloku, a to jsem ani nemusel být komunista, že pojídám malé děti. Šlo to opravdu do zvláštních rozměrů,“ zavzpomínal.