Zlíňané a celý náš folklorní svět se v pátek v obřadní síni zlínského krematoria rozloučili s etnografem, muzejníkem, autorem pořadů s folklorní tematikou, organizátorem řady aktivit na poli folklorního hnutí, pedagogem, choreografem, tanečníkem, ale zejména úžasným člověkem, který zanechal v srdcích stovek lidí nezapomenutelnou stopu.

„Etnolog diplomem, zpěvák a tanečník naturelem, vychovatel a filozof povoláním. Absolutně spolehlivý mužský, na němž se dá stavět jako na žule,“ řekl o něm cestovatel Miroslav Zikmund.

„Odešel, ale vlastně neodešel. Zůstává ve svém díle, ve svém odkazu lidském i odborném,“ uvedla etnoložka a etnomuzikoložka Etnologického ústavu AV ČR a umělecká vedoucí Valašského souboru Kašava Lucie Uhlíková.

„Byla to poslední smutně laděná beseda u cimbálu s doktorem. I ze staré kašavské gardy přišli téměř všichni,“ uvedla bývalá členka souboru Kašava Iva Kadlecová, která se tak jako mnozí jiní jako projev úcty a díků oblékla po letech do valašského kroje.

Ovlivnil směřování řady lidí

Rozloučit se přišli i členové souboru Vonica nebo tanečníci a muzikanti z folklorního souboru Světlovan z Bojkovic. Poslední sbohem vyjádřili i Strážničané a Rožnované. Z Horňácka z Velké nad Veličkou přijela i folklorní legenda, muzikant a zpěvák Martin Hrbáč.

S dalšími smutečními hosty přišel položit kytici i bývalý primátor Zlína Miroslav Adámek. Zpívali „doktorovi“ kamarádi Mužáci, mezi něž velmi dlouhou dobu patřil, hrála Cimbálová muzika Kašava s primášem Petrem Králem, pietní řeč pronesl český spisovatel, divadelník a právník Josef Holcman.

„Ovlivnil směřování řady lidí, včetně mé maličkosti,“ dodala Lucie Uhlíková s tím, že právě pan doktor, jak mu všichni říkali, stál u jejího rozhodnutí věnovat se etnologii i folklornímu souboru.

„Naučil mě „řemeslo“. A osobně mi po řadu let ukazoval, co znamená poctivě pracovat, ale také stát si za svým, i když se to nemusí vyplatit. Byl ochotný vyslechnout a poradit, dokázal i pokárat: jadrně, bez vytáček, ale konstruktivně a s jediným cílem pomoci člověku či situaci,“ zakončila.

„Vždycky nás na něčem dostal,“ zavzpomínal na doktora primáš CM Kašava Petr Král. Vytáhl prý písničku, kterou nikdy neslyšeli.

„Bylo to takové pravidlo. Jiný by z toho měl škodolibou radost. On ale ne. Od něj to bylo předávání od učitele žákům. Z generace na generaci,“ vysvětlil s tím, že to, o čem tak dobře dokázal hodiny mluvit, taky sám žil.

Nesnaž se, udělej to

S úctou a pokorou přistupoval ke všemu. „Ano, byl tvrdý, ale proto byl i tak oblíbený. Měl svá pravidla a ta držel. Neuhnul a neohnul se. Nám předal lásku k lidové písničce, naučil nás respektovat tanečníky a i my se pak mohli těšit jejich respektu. Bude nám všem chybět,“ zavzpomínal.

„Mě i ostatní kamarády ze souboru Kašava často štval svojí neústupností a snahou o dokonalou přípravu akcí. Jeho standardní odpovědí na naše „Pane doktore, já se přece snažím“ bylo „Nesnaž se, udělej to“.

Když promluvil pan doktor, bylo to jako zákon

Kromě toho, že ho zajímal detail, měl současně neuvěřitelný rozhled, měl vizi, věděl, kam chce dojít a čeho chce dosáhnout. A měl velkou sílu popostrkovat i lidi kolem sebe. Nikoliv manipulací, ale pouhou svou přítomností. Když promluvil pan doktor, bylo to jako zákon,“ uvedla bývalá členka souboru Kašava a vedoucí odboru kultury a památkové péče ve Zlíně Eva Husáková.

Zrovna nedávno na poradě prý použili další doktorovu hlášku: „Nápadů vám vymyslím celý kýbl, ale ukažte mi toho vola, který to bude realizovat.“

To zmínil ve svém projevu i Josef Holcman. „On byl tím člověkem, který nápady dokázal dotáhnout do vítězného konce. A ten pak stál vždycky za to,“ sdělil.