Jste čerstvě ve vedení nejen KNTB, ale také dalších nemocnic Zlínského kraje. Jak hodnotíte první dny v této funkci?
Mám z toho dobrý pocit. Teď už dobře spím a nebudím se kvůli tomu. Dva měsíce jsem tady částečně fungoval, takže je to pro mě snazší. Určitě svého příchodu do Zlína nelituji. Líbí se mi tady.

Když jste dostal nabídku vést nemocnice ve Zlínském kraji, rozhodoval jste se dlouho, zda ji přijmout?
Původně se mi zejména zamlouvalo, že se jedná o nabídku vést všechny nemocnice Zlínského kraje. To jsem považoval za velkou výzvu a zajímavou práci. Na zlínskou nemocnici jsem slyšel hodně kritiky, kdyby mi tehdy nabídli pouze vedení Krajské nemocnice T. Bati, zřejmě bych nepřijal. Nyní, když tady již pár měsíců působím, už na to mám jiný pohled a nevadilo by mi řídit pouze KNTB. Je tady spousta lidí odhodlaných situaci změnit k lepšímu. Vnímám hodně dobré vůle ke spolupráci.

V sobotu proběhlo ve Zlíně finále 22. ročníku Czechtalent
Tomáš Klus v porotě Czechtalentu: Prožil jsem stejnou trému jako před deseti lety

Co máte v plánu na nejbližší dny?
Zatím procházím jednotlivá pracoviště a všechna oddělení, abych si udělal přehled, jak vypadají. Následně se chci co nejdříve sejít s jednotlivými primáři. Jednou z prvních oblastí, kam zřejmě upneme síly, bude urgentní příjem KNTB, který je dlouhodobě Achillovou patou nemocnice. Máme již určitou představu, jak by měl fungovat a budeme hledat rychle nějakou definitivní budoucnost. Je také potřeba rozhodnout, kde urgentní příjem bude, musí jít o vhodné prostory. Určitě se zaměříme i na ARO, kde jsou operační sály a intenzivní péče, což je z pohledu ekonomiky a kvality péče nejdůležitější. Navíc je ARO můj „domovský“ obor, rozumím mu asi nejvíce.

Hodně lidí si stěžovalo na špatnou komunikaci v KNTB. I na to se chcete zaměřit?
Naším zájmem je, aby personál se choval přátelsky, slušně a laskavě. Na něco takového však neexistuje rychlé řešení, každého nenaučíte během krátké doby být milý. Ale kvalitnější komunikace s pacienty je také jeden z mých cílů. A také samozřejmě komunikace uvnitř nemocnice, mezi personálem. Je potřeba zlepšit předávání informací.

Do konce října máte předložit plán, jakým směrem se budou krajské nemocnice rozvíjet. Každá nemocnice se pak má více specializovat na určité výkony…
Dostal jsem přehled výkonů jednotlivých nemocnic, vím tedy, ve které nemocnici se co dělá. Nyní chci v každé z nich strávit několik dní a teprve pak se začneme bavit o tom, jak má vypadat budoucnost zdravotnictví v kraji. Tzn. i z pohledu zázemí jednotlivých pracovišť, oborů, počtu specialistů apod. Následně zvážíme, ve kterých odvětvích budeme přesouvat výkony, kde zůstane pouze ambulantní péče, kde lůžková oddělení atd. Snažím se být nezaujatý, neznám jednotlivé nemocnice a nechci dopředu předjímat. Chci hlavně, aby byla zajištěna kvalitní zdravotnická péče. A díky kvalitní medicíně se pak bude dařit i ekonomice.

V sobotu proběhlo ve Zlíně finále 22. ročníku Czechtalent
Tomáš Klus v porotě Czechtalentu: Prožil jsem stejnou trému jako před deseti lety

Myslíte, že se díky propojení všech krajských nemocnic podaří ušetřit i pracovní síly?
V rámci celého koncernu se nebudou propouštět lékaři ani zdravotní sestry. V oblasti nezdravotnické je možné, že se budou některé věci řešit efektivněji a tedy že by zde mohlo dojít i k propouštění u podpůrných činností.

Mnozí lidé jsou naštvaní, že za špatné vedení zlínské nemocnice nebude nikdo potrestán. Jak to vnímáte Vy?
My nevíme, zda za špatným vedením nemocnice byl úmysl. To se špatně prokazuje. Čekáme nyní na audit, ze kterého se mnohé dozvíme. Nevíme ale, zda z něj vyplyne i nějaká trestní odpovědnost, protože tyto věci jsou velmi složité. Je samozřejmě zvláštní, že tehdejší vedení Zlínského kraje zvolilo do vedení KNTB někoho, kdo se již v minulosti neosvědčil. Ty důvody však neznám, nemohu to tedy komentovat. Chci se dívat do budoucna a neřešit příliš minulost. To by asi nastalo pouze v případě nějakého protiprávního jednání. Ale to by stejně řešil především kraj, který je zřizovatelem KNTB.

Vy sám jste čelil neoprávněnému obvinění v době, kdy jste úspěšně vedl olomouckou fakultní nemocnici. Přesto, že Vás soud plně osvobodil a dokonce soudce vyzdvihnul Vaše kvality, musel jste z Olomouce odejít…
Ta doba byla velmi těžká a dodnes ani nemůžu s jistotou tvrdit, že by mě to nakonec nějak posílilo. Potvrdilo se snad jen to, že v těžkých chvílích člověk pozná kamarády a přátele. Osobně jsem se nesetkal s nikým, kdo by mne přímo osočil, že jsem špatný člověk, to pro mne bylo velmi povzbuzující. Po celou dobu soudního sporu jsem měl podporu města, kraje i olomoucké univerzity. Obvinění byla velmi zvláštní, do poslední chvíle jsem si nepřipouštěl, že by se jimi mohl někdo vážně zabývat. Přesto jsem skončil u soudu. Mile mne však překvapilo chování soudců, které bylo velmi profesionální a spravedlivé. Soudce vše nakonec popsal tak, jak se to opravdu stalo, a to mi dodalo víru, že spravedlnost existuje. Dodnes s jistotou nevím, kdo tenkrát na mne policii poslal a proč. Nakonec se samozřejmě ukázalo, že jsem vedl nemocnici správně a bezchybně, ale celá kauza byla velmi nepříjemná.

Z Olomouce jste do Zlína přivedl také Lucii Štěpánkovou, která rovněž zasedla ve vedení KNTB…
Ano, působila se mnou v olomoucké fakultní nemocnici, kde zastávala pozici vedoucí kanceláře ředitele. Poté působila i na Krajském úřadu v Olomouci, na rozdíl ode mne ví, jak funguje vedení kraje. I to je pro mne důležité. Znám ji velice dobře, mohu jí důvěřovat, a proto jsem ji oslovil.

Živý dům – filmová a multimediální expozice, Zlín-Kudlov. Cena syndikátu novinářů.
Vítězné Stavby roku 2016 Zlínského kraje. Podívejte se

V KNTB se již podařilo během velmi krátké doby proměnit jídelnu tak, že výrazně lépe hospodaří a dokonce i lépe vaří. Na léčení má určitě jídlo velký vliv…
Souvisí to spolu hodně. Ve všech anketách spokojenosti pacientů v nemocnicích je stravování na prvním místě, společně se sociálními službami. Je to logické, protože jídlo je součástí života. Jídlo vnímám jako podstatné nejen pro pacienty, ale také pro personál. Já sám jsem hodně vybíravý v jídle, tedy i já jsem změny ve zdejší jídelně velmi kvitoval.

Jste sportovec a také připravujete sportovce k extrémním výkonům. I tady je strava určitě podstatná…
Pro vrcholové sportovce je strava na stejné úrovni jako trénink. Výkonnost je dána nejen tím, jak trénuje, ale také tím, jak jí. Na většině sportovců můžete vidět, že si dobře vybírají druhy potravy a pokrmů, sledují, co jim nedělá dobře apod. Spousta lidí by byla překvapena, jak málo jedí. Je zde samozřejmě i ten efekt, že metabolismus vrcholového sportovce funguje jinak a důležitá je také genetika. Třeba schopnost zdolat Mont Everest je dána i geneticky. Obecně vzato však musí být strava zdrojem energie. Prostě po jídle se musíte cítit plní síly a ne unaveni. To je základ.

Měli by lidé více sportovat?
Domnívám se, že sport je důležitou součástí života, lidé by měli být aktivní. Aby člověk mohl prožít kvalitní život, musí být aktivní a pohybovat se. Sport je výborný nejen pro naše fyzické zdraví, ale přináší i úžasnou relaxaci a cílevědomost. Třeba v horách na kolech nebo lyžích můžete zažít obrovskou míru svobody a volnosti. Každý se hýbe jinak, každý je jiný, není nutné to přehánět, ale mám radost, když vidím, jak lidé sportují, chodí po horách, jezdí na kolech, zvyšují si zdatnost… Obzvlášť v době počítačů, kdy mnohé děti neumí kotoul. Já osobně si bez sportu život neumím představit a doporučil bych ho jako lékař každému.

Do Zlína jste přišel z jesenických Lázní Karlova Studánka. Vzhledem k Vaší lásce k horám a k lyžování se Vám asi z Jeseníků příliš nechtělo…
V Lázních Karlova Studánka jsem působil jako krizový manažer. Když jsem tam nastoupil, byly lázně v mínusových číslech a nebylo ani na výplaty. Byla to pro mne výzva, kterou jsem, doufám, naplnil. Lázně přešly ze ztrát do zisku a v současné době fungují dobře. Dohodli jsme se proto, že tam zůstanu v roli člena vědecké rady, což znamená, že se dvakrát za rok zúčastním jednání o strategickém vývoji a odborné péči. Fungovat tam budu nějakou dobu také jako lékař, půjde o občasnou víkendovou lékařskou službu.

Spolupracujete s Klinikou sportovní medicíny v Ostravě, s lázněmi Karlova Studánka, jste hlavní lékař Horské služby Beskydy, zdoláváte velehory – budete mít na všechny tyto aktivity čas i nadále?
Já sám si na sport vždy chvilku najdu, protože to je nutná relaxace. Se sportovci něco řešíme jen telefonicky, někdy za mnou přijedou třeba na hory v době, kdy mám službu na Lysé hoře. Horská služba je dobrovolnou činností, která mi zabere pár víkendů. Dá se to zvládnout.

Na Lysou horu prý za Vámi přijel i Jiří Čunek?
Ano. Hejtman Jiří Čunek se se mnou chtěl před pár měsíci potkat, pozval jsem ho tedy na Lysou horu, protože jsem měl zrovna službu. A on skutečně přišel. Bylo to naše první setkání. Občas řeším schůzky i tímto způsobem. Zásahů horské služby nebývá tolik, proto se dá najít čas i na podobné záležitosti.

Vy sám jste někdy byl vážně zraněný?
Naštěstí jsem měl jen samé drobné úrazy. Bohužel jsem ale byl svědkem pádu mého kamaráda ze skály. To bylo velmi nepříjemné. Byl nepohyblivý, my jsme se k němu nemohli dostat, museli jsme zavolat vrtulník. Stalo se to na Slovensku a řešili jsme také transport do Olomouce. Tenkrát mu šlo o život, ale nakonec všechno dobře dopadlo.

Radomír Maráček 47 let, pochází z Frýdku-Místku, absolvoval Lékařskou fakultu Univerzity Palackého v Olomouci v oboru všeobecné lékařství, krátce působil v nemocnicích ve Frýdku-Místku, Karviné a Ostravě, od roku 2007 do roku 2012 úspěšně vedl Fakultní nemocnici Olomouc, od roku 2012 ředitel Lázní Karlova Studánka, spolupracuje s Horskou službou Beskydy, s Klinikou sportovní medicíny v Ostravě, zdolal několik velehor včetně Materrhornu a Mont Blancu, účastnil se několika expedic. Je členem Slovenské skialpinistické asociace, na lyžích sjížděl například Gerlachovský a Lomnický štít. Jako lékař Mezinárodní cyklistické unie se účastnil závodů v ultracyklistice, Czech cycling tour, Závodu míru nebo mistrovství republiky. Jak sám s úsměvem říká, největším zimním koníčkem – i přes nebezpečí blízkých lavin - je hledání prašanu. A v létě je toho ještě mnohem více.

Autorka: Marcela Kaniová