„O včelstvu jsem uvažoval už dávno, ale teprve před dvěma roky přišla shodou náhod příležitost a já věděl, že je ta pravá chvíle. Jsme samouci, ale máme spoustu kamarádů včelařů, kteří nám ochotně pomohou nebo nás v začátcích vedou,“ popisuje začátky Petr Sviták. A jak se k tomuto koníčku dostala jeho dcera?

Prodejna v Petrůvce
Bez dotací se venkovská prodejna nedá udržet

„Jednou jsem se dívala plastovým okýnkem do úlu a uviděla jsem včelí královnu. Tu poznám podle puntíku. Tak se mi zalíbila, že jsem se chtěla o ní a včelách dozvědět víc,“ usmívá se Eliška.

A tak nakoupili včelařskou kombinézu, kuklu, holínky a začalo seznamování se včelami.

Dětská přímočarost zvítězila

„Když jsme poprvé zakrmovali, tak se nám včelky začaly topit. Padaly jedna po druhé do krmítka,“ říká Eliška. „Nevěděli jsme s tátou co dělat. Napadlo mě natrhat dlouhá stébla trávy a dát jim je tam. A včelky po nich šplhaly jako po bidýlku,“ popisuje malá včelařka.

Že děti jsou občas přímočařejší a chytřejší než rodiče, potvrzuje její otec.

„Nejdřív jsem nechápal, proč tam Eliška dává trávu a jak to může včelám pomoct. Ale ukázalo se, že to byl výborný nápad a včelky jsme zachránili,“ dodává Sviták.

Petr Gajdošík
VIDEO: Pes a psovod musí být jedno tělo, jedna duše

A co Elišku nejvíc baví?

„To, že si můžu sáhnout na trubce. Ten totiž nemá žihadlo. Poznám ho tak, že je větší než včela,“ směje se Eliška. „Žádná včelka mě ještě nepíchla. To díky královně,“ dodává.

Pomáhá při všech pracích

Eliška se opravdu účastní všech včelařských činností. Nejčastěji chodí s „dýmákem“ a pomáhá vykuřovat. To znamená, že pomocí dýmu se včely zklidní a včelař může pohodlně zkontrolovat úl nebo vybrat med. Letos poprvé Svitákovi med stáčeli.

„Největší chuť na med mám u včel, protože to tam krásně voní. Tam ho ale zkusit nemůžu, protože bych si musela sundat kuklu,“ vykládá se zápalem.

V souladu s přírodou

Začali se dvěma včelstvy, dnes už mají čtvery. S včelařením chtějí své dceři ukázat, že to, co přírodě dáme, to se nám také vrátí.

„Máme tady malý ovocný sad a včelám jsme vysadili na konci zahrady rostliny, které k Valašsku patří – slunečnice, bělotrn, kyprej, vrbici, mátu, mateřídoušku, zlatobýl. A je vidět, že se jim to líbí a vrací nám to v podobě medu. Je krásně zlatý a tekutý po celou sezonu,“ dodává Sviták.