Se řvoucí motorkou se na úzkém hřebenovém chodníčku potkal už nejeden turista. Motorkáři se zde přitom objevují pravidelně. Svědčí o tom i jejich snahy o upravování tras. Do písčitých, hůře sjízdných stoupání totiž někdo pro lepší průjezd nainstaloval i kusy gumové rohože. Jak úprava tras, tak vůbec samotný pohyb motorkářů v přírodním parku se přirozeně nelíbí turistům, myslivcům ani zástupcům samospráv z okolních obcí.

„Myslím, že jsem celkem tolerantní, ale co je moc, to je moc. Na normálních lesních cestách bych je neřešil, ale oni jezdí po půl metru širokých stezkách, kde navíc není rozhled na pět metrů dopředu. Během jedné túry jsem musel s kamarády třikrát skákat do křoví," prozradil svou zkušenost Martin Pavlík, turista z Uherského Brodu. Jeho zkušenost není ojedinělá.

„O tomto problému slyším od turistů neustále. Sám chodím do lesa běhat, a tak o motorkářích slyším z různých stran. Hluk navíc ruší ty, kteří se jdou do lesa zrelaxovat a nabrat psychické síly. Každý si chce svou zábavu užít. Turista i motorkář. Nikdo si však nechce nabít pusu. Někdy tomu tak však není," prozradil Roman Lechner z Klubu českých turistů Zlín.

Podle něj by měli příznivci této zábavy k tomu využívat dané trasy. Například motodrom u Dešné u Vizovic. Motorkáři do lesů obecně nepatří. I podle lesního zákona. V případě Vizovických vrchů je však navíc problém právě v tom, že se na úzké pěšině není často kde vyhnout.

„Ve volném terénu jsou motorkáři těžko zastavitelní, ale město může záležitost řešit v součinnosti s policií. Třeba za pomoci fotopastí. Pokud už turistu nějaký motorkář skutečně ohrozí, měli by turisté na policii ohlásit značku vozidla, čas a místo setkání a případně svědčit při správním řízení," uvedl Martin Pacoň, vedoucí odboru životního prostředí ve Vizovicích. Zlínskému deníku se pod příslibem anonymity podařilo zajistit i vyjádření jednoho z příznivců motokrosu ve volné přírodě.

„Jezdívám po různých turistických trasách, i po Vizovických vrších. Tam, kde jsou polní cesty, asfaltky, tak využívám je, ale pokud prostě se chci někam dostat a taková cesta tam není, použiji turistické trasy. Po těch jezdím tak na dvojku, na trojku. Víc ne. Pokud je úsek nepřehledný, nemám problém motorku tlačit," říká příznivec motorek a přiznal, že už dostal i pokárání.

Hlučný pro zvěř

„Kamarád myslivec mi nadával, že tím plaším zvěř. Mám ale hodně tichý stroj, srny mě často jen pozorují opodál. Chápu, že tam občas můžou jezdit nějaká motorkářská hovada a plašit zvěř nebo ohrožovat turisty. Já mezi ně ale nepatřím. S turisty jsem zatím žádný problém neměl. Jakmile je uvidím, zpomalím. Většinou jsou milí," prozradil. Ostatně i sami turisté potvrzují, že je to v lidech. Občas se dost nevybíravě chovají k pěším turistům i cyklisté.

„Pěší trasy mají sloužit jen turistům a v zimě běžkařům. Pokud už se tam motorkář nebo i cyklista pohybuje, měl by být ohleduplný, snížit rychlost a dát o sobě vědět. Toto postrádám především u cyklistů. Mají kolo za dvacet tisíc, ale zvonek za padesát korun už si nepořídí," kroutí hlavou další turista ze Zlína Jiří Tomáš, který tak apeluje především na vzájemný respekt.

Motorkář však může být sebeslušnější, přesto v lese ničí to nejcennější, proč tam lidé chodí. Ticho a klid. „Když už člověk nenajde trochu klidu a ticha ani v lese, je to k pláči," shodují se také turisté ze Zlínska.