Hokejisté klubu KHL Lokomotiv Jaroslavl i jeho realizační tým cestovali ten den letounem Jak-42 z Jaroslavle do Minsku, kde měli v úvodním zápase s místním Dinamem zahájit novou sezónu KHL Jenže letoun se krátce po startu z letiště Tunošna zřítil.

Na jeho palubě zahynul i hokejista Karel Rachůnek, rodák ze Zlína, na kterého byl ale právem hrdý celý národ.

Vzpomínky na něj jako kluka, hokejistu, tatínka, kamaráda, bratra. To je vše, co pomáhá rodině Karla Rachůnka jít dál a utěšit velkou bolest, která jim v srdci po odchodu Karla zůstala. Navíc, v rodině vyrůstá další generace Rachůnků, děti Karla a jeho bratra Ivana.

„Přes velkou bolest nad ztrátou Káji s nimi zažíváme obrovskou radost," svěřil se Karel Rachůnek starší v rozhovoru pro Deník.

Je to již 5 let, co jste o Káju přišli. Jak jste ten čas přečkali? A co Vás doslovně „drželo a drží nad vodou"?

Je to složité, popsat, jak se nám podařilo ten čas přečkat a jít dál. Ale máme ještě dva syny a vnoučata, kteří nám pomáhají s tou ztrátou žít. Přes velkou bolest nad ztrátou Káji, s nimi zažíváme obrovskou radost.

Vaše rodina vždy držela pohromadě, pomáhalo vám i to v těchto nejtěžších okamžicích?

Určitě to tak je, měli jsme a máme štěstí, že jsme vždy měli hezký vztah se svými dětmi. Rozumíme si a navzájem se podporujeme. To se také ukázalo v nejtěžší době jako to nejdůležitější.

Přesto vše váš Kája zůstal vámi. Je ve vašich srdcích, vzpomínkách…

Přestože od té doby uplynulo již 5 let, není dne, kdybychom si na Káju nevzpomněli. Máme plný dům jeho fotografií, které s sebou nesou řadu hezkých vzpomínek na něj. Ty vzpomínky si neseme ve svém srdci stále a ty nám pomáhají s naší ztrátou žít.

Vzpomenete si ještě na jeho první hokejové krůčky?

Ano, pamatuji si je a velmi dobře. A vlastně mám v paměti všechny jeho další hokejové kroky.

Pamatuji si, kolik úsilí ho stály i potom to, jakou měl radost z úspěchu a vlastně my všichni s ním.

A jaké byly hokejové začátky u Ivana a Tomáše?

U Iva byly podobné, ale u Toma jsme již měli větší zkušenosti. I tak jsme s manželkou díky tomu půlku svého dosavadního života strávili u hokeje.

Byl Kája pro vás hokejista hned, nebo jste se u něj rozmýšleli i nad jinými sporty?

Ano, rozmýšleli jsme se i nad jinými spoty, Kája hrál basketbal, fotbal a dobře lyžoval. Nakonec zvítězil ale hokej, pro který se rozhodl on sám.

Chtěl to naopak později s hokejem zabalit?

To bylo v době, kdy jej ve Zlíně nevzali do dorostu. Zkusili jsme tak Vsetín, i když to vypadalo, že nebude ani tam. Tenkrát chtěl opravdu s hokejem skončit. Nakonec se ale vše obrátilo tak, jak mělo a Kája u hokeje zůstal. I tohle byly jeho hokejové kroky. Nebyly lehké a stály nás i jeho velké úsilí.

Vypadá to, že brány Zimního stadionu Luďka Čajky ve Zlíně jsou pro Rachůnky zakleté. Zdá se vám to také tak? Nebo se podle vás vrátí někdy jméno Rachůnek na zlínský led – nemyslím tím v pozici soupeře domácího celku?

V podstatě jste to právě řekla, asi jsou zakleté. Jestli se ale jméno Rachůnek někdy vrátí zpět na zlínský led, to nejsem schopen říct a není to ani otázka pro mě.

Karel byl vyjímečný a dobrák od srdce, čím vám zaručeně udělal radost?

Spíš bych to řekl tak, že nás nikdy nezklamal a nezarmoutil. Toho, čím nám ale udělal radost bylo hodně. Nemůžu určit jednu nebo víc věcí, když nám dělal radost stále. Ostatně jako to dělají i jeho bratři Ivan a Tomáš. Samozřejmě drobné klučičí lumpárny jsou dávno zapomenuty. Když byli synové malí, byli to prostě normální kluci.

Jaký Kája byl jako kluk a co třeba měl rád k jídlu?

Byl bezproblémový a kamarádský. Mezi jeho nejoblíbenější jídla patřily ty z tradiční české kuchyně. Mezi nimi svíčková na smetaně, plněné papriky a valašská kyselice. Pamatuji si, že když byl v Kanadě, tak jsme mu tam s manželkou vozili třeba krupici. Snad do 25 let jedl strašně rád krupicovou kaši. Jinak byl dobrý jedlík a nevybíral si. Tyto jídla ale miloval. Později se nadchl pro japonskou kuchyní.

Kájův syn Matěj má první hokejové tréninky za sebou, jak se mu v hokeji vede, půjde v tatínkových šlépějích? Vím, že se svou maminkou bydlí v Praze, vídáte děti Karla?

Vzhledem k tomu, že bydlí na druhém konci republiky, tak je vídáme málo, a jestli půjde Matýsek v tatínkových šlépějích, nedokážeme teď říct a ani to nijak ovlivnit. Osobně si myslím, že Matěj je pohybově nadaný po Kájovi. Záleží ale také, jestli bude jeho pohybový potenciál dál rozvíjen. Na jeho hokejové hodnocení je však zatím ještě hodně brzy.

Vybavíte si ten den, kdy jste viděli Karla naposledy?

Ano, ten den si vybavujeme, bylo to 14 dní před tou tragickou událostí, to se za námi doma zastavil při cestě na soustředění do Švýcarska s Lokomotivem.

Dostali jste jako rodina již oficiální vyjádření o příčině letecké havárie?

Nedostali. Žádné oficiální vyjádření jsme nedostali. Ani již po něm netoužíme, protože to život našemu Kájovi už nevrátí.