(Ne)oficiální blog redaktorů Zlínského deníku

„Fajn, zima se vyřádila rychleji než obvykle,“ říkala jsem si tehdy při sledování počasí v televizi, kde slibovali, že zima se jen tak nevrátí.

Velmi rychle jsem si zvykla na poměrně teplé počasí, že se nemusím každý den balit jako pumpa na zimu, když odcházím z domu. Že nemám boty neustále bílé od tun soli rozsypané po chodnících a cestách, v horším případě mokro v botách od velkého množství sněhu a břečky. Naivně jsem si myslela, že už mám letos od zimy pokoj.

Jenže ouha. Chybička se vloudila. Před pár dny se mnohým k radosti a mně k nelibosti zima vrátila ve vší parádě. Nikdo si nedokáže představit, jak zoufale jsem si připadala ve středu ráno.

Když jsem totiž v úterý večer usínala, krajinou poletoval sníh, nicméně bez výrazného efektu, zem pokrývala asi jen centimetrová vrstva. Jaké bylo ale moje zděšení, když jsem v pět hodin a padesát minut ve středu ráno vstala, v polospánku posnídala, umyla se, oblékla se a vykročila z domu. Do mých bot, které končí jen kousek pod koleny, se totiž začal hrnout sníh. Nějakým zázrakem se mi podařilo sněhem probrodit k autu a včas se dostat na zkoušku. Věřím, že je spousta takových, kteří jsou z nové nadílky nadšení, a já jim to přeju. A takovým, jako jsem já, přeju pevné nervy.