Pokud nejste do koňského byznysu zasvěceni, vězte, že je docela náročný. Nejen co se přípravy koní týče, ale například i přísných kritérií pro žokeje. I když se zrovna dostihy nejezdí, je na dráze poměrně rušno. Obzvlášť deset dní předtím, než koně vstoupí do startovacích boxů a vyrazí na svůj dostih.

„Ráno přijdeme do stáje kolem šesté hodiny. Koně se musí nakrmit, stáj vyčistit. A poté už se jde na dráhu," popisuje slušovický trenér Jan Demele. „Asi hodinu jezdíme. Postupně musíme projet každého koně," dodává.

Toto je však pouze dopolední program. Koně se musejí nakrmit ještě v poledne a večer. Právě v tomto období, několik dní před závody, jsou vystaveni největší zátěži. „Trénujeme je podle toho, jakou vzdálenost a jakou trať poběží," doplňuje předseda občanského sdružení Dostihy Slušovice Zdeněk Karlach.

Koně se i po dostizích udržují ve formě, ale potřebují samozřejmě i odpočinek.

Zajímavostí je, že každý dostihový kůň musí mít ve svém průkazu původu, což je jeho „občanský průkaz", razítko, že absolvoval zkoušku ve startovacích boxech.

„Bez tohoto potvrzení nemůžou rovinové dostihy vůbec běhat. Podle toho totiž poznáme, že jsou navyklí na startovací boxy," vysvětluje trenér Demele.

Při dostizích se tak pořadatelé jednoduše vyhnou komplikacím při zavádění koní do boxů. Přestože u nich stojí profesionální parta „zavaděčů", kteří, když se koni nechce, chytnou ho a do boxu „zanesou".

Anglický plnokrevník může běhat závody od dvou let, kdy předtím absolvoval základní výcvik. „Tento druh koní je šlechtěný pro rychlost. Individuální potom je, jak to kůň vnímá a trenér pozná, co v něm je. Hodně záleží i na genech rodičů zvířete," upozorňuje Jan Demele.

Ustájení a trénink takového koně vyjdou jeho majitele měsíčně zhruba na jedenáct tisíc korun. A co možná nevíte, být žokejem vyžaduje přísnou životosprávu.

„Žokejové to mají dost kruté, není to žádná sranda," tvrdí předseda Zdeněk Karlach.

Žokej má přes zimu třeba sedmdesát kilo, ale jezdí pak s pětapadesáti. Žokejové shazují třeba i jediné kilo před- tím, než jdou závodit – buď v sauně, nebo během. „Odváží se na váze, vezmou si dres stáje a odjedou si dostih," říká s úsměvem.

Jsou dva druhy žokejů – stájoví jezdci, ti jezdí pro jednoho trenéra, a freelancer, to jsou „volní" žokejové, kteří vidí koně třeba až před startem. Vycházejí třeba jen z videozáznamů a pokynů trenéra.

Regulérní dostihy musejí být organizované Jockey clubem České republiky. Jak říká Zdeněk Karlach: Co pod touto hlavičkou není, tak jsou „puťáky", závody neregistrovaných koní a třeba i poníků.

„Význam je v tom, že se i mladým lidem nabízí příležitost ukázat se před lidmi. Ale je pravda, že spousta nejlepších a kvalitních začínala na ponících," zmiňuje předseda.

Přípravy na středeční dostihový den už finišují. „Hodně to závisí na počasí – když je moc velké horko, tak se zavlažuje týden dopředu. Koně nemůžou běhat po tvrdé půdě. Může být i bahno, některým koním to vyhovuje. Ale zase se ničí dráha," vysvětluje Karlach.

Poslední dostihy jsou prý letošní specialitou.

„Nejvyšší výhra je tři sta tisíc korun. Závodů bude celkem devět. Celkově se běží o šest set padesát tisíc korun. Poníci také poběží, dostihy doplní čtverylka dívek na haflingerech a na nich pojedou i vítězové Velké pardubické. Poběží například Marek Stromský, Dušan Andrés, Jozef Brečka, Zdeněk Matysík, Josef Bartoš a Vlastimil Knápek," láká Zdeněk Karlach.

Zajímavosti, o kterých jste možná nevěděli:

Každý kůň je ohodnocený, kolik by měl nést při závodu váhy. Někdy, aby žokej dovážil váhu, která je potřeba, nosí v kapsách bezpečnostní vesty olovo (někdy i 4 kila) nebo má olovo v dečce pod sedlem

Dostihoví jezdci se rozdělují do tří skupin: amatéři – ti co se tím neživí a nesmějí za to brát peníze, pouze věcné ceny; jezdci – profesionálové, ale nemají 50 vítězství; žokejové – pokud mají na kontě 50 výher, mohou nést tento titul

Kůň má v průkazu původu jméno, plemeno, rodokmen v pěti generacích, popis vzhledu (významné znaky v srsti, barvě a vzhledu), vakcinace, absolventské zkoušky, změny majitelů atd.

DENISA SPURNÁ