Prodejci vykupují od lidí jen to, co půjde na odbyt

„Zlín je na antikvární věci poměrně chudý,“ popsal majitel tamního antikvariátu Stanislav Uhrovič. „Lidé ke mně chodí se spoustou zbytečností, které musím odmítnout, i když pro ně určitě nějakou cenu mají. Ale já bych nenašel kupce,“ vysvětlil Uhrovič. Většina kvalitních antiků má dnes stálou klientelu, převážně z řad sběratelů.

„Zájmy se mění, třeba známky dneska nikdo nesbírá,“ řekl Uhrovič. Alba plná prvorepublikových známek tak musí odmítat, i když jsou v nich mnohdy vzácné kousky. Lidé dnes mají zájem o staré pohlednice nebo svaté obrázky, stejně tak se snadno prodávají novější knihy.

Nejčastěji se tisky a předměty dostávají do rukou antikvářů prostřednictvím pozůstalostí. „Lidé se potřebují zbavit věcí a třeba ani nemají představu o jejich hodnotě,“ komentoval Uhrovič.

Jeho slova potvrdil i majitel zlínského vetešnictví Hynek Gazdoš. „Hotové poklady se dají najít ve sběrnách,“ sdělil Gazdoš. „Mezi třemi tunami nepořádku může být v knize založená jedna prvorepubliková pohlednice. Ta má dneska hodnotu i několik set korun. Dalším zdrojem jsou půdy, které léta nikdo neuklízel,“ vypočítal Gazdoš.

Své zkušenosti s antikvariáty má také student Karel Štusák. „Najít dneska nějakou vzácnost je spíš otázkou náhody,“ krčí Štusák rameny. „S kamarádem jsme taky zkoušeli prodat nějaké staré tisky, mezi nimi i Bibli kralickou z konce devatenáctého století, ale nikde je nechtěli. Prodejci berou jenom to, pro co najdou kupce. Spousta věcí se nedá sehnat právě proto, že je nikdo nevykupuje,“ dodal Štusák zklamaně.

Důvod může být ale také ten, že se cenné tisky k antikvářům mnohdy ani nedostanou. „Ty opravdu vzácné kousky si dnes lidé raději prodávají sami, hlavně přes internet,“ vysvětlil majitel kroměřížského antikvariátu Miloš Bradík.