Jak vidíte význam dnešního Sokola?

Vychováváme i některé vrcholové sportovce, ale to není hlavní cíl. Staráme se zejména, abychom ke sportu vedli lidi všeho věku a schopností. Cvičí od tří až do devadesáti let. Navíc u nás přetrvává důležitý aspekt výchovy dětí nejen ke sportu, ale také k dobrému přístupu k životu.

Kolik má zlínská jednota v současnosti členů?

Ve Zlíně dnes máme necelou tisícovku, ale v posledních letech nám jich naštěstí každý rok spíše přibývá.

Kdy bylo sokolů nejvíce?

Největší rozkvět byl hned po druhé světové válce, to měla zlínská jednota asi osm tisíc členů, tolik je dnes sokolů v celém Zlínském kraji.

Jak se za léta organizace změnila?

V devatenáctém století byl Sokol velmi pokrokový, měl řád a strukturu a byl důležitý v obcích a městech nejen pro sport, ale pro kulturní vyžití a společenský život. Dělaly se hodně i koncerty, pořádaly výlety, hrálo divadlo. Nebyla televize ani mnohé další zdroje zábavy. Dnes lze říci, že Sokol je jedním ze sdružení, které se starají o tělovýchovný proces ve státě a o poskytnutí volnočasových aktivit.

Čím se snažíte přilákat nové členy?

Například zapojením modernějších sportů. Ve Zlíně jde třeba o florbal. Jsme zaměření také na nejmladší děti, každé úterý a čtvrtek dopoledne s nimi mohou maminky přijít cvičit na zlínskou sokolovnu.

Sokolové cvičí ve Zlíně jenom tam?

Ne, tam se dá věnovat především gymnastice, která je klasickým sokolským sportem a různým cvičením na značkách. Pro další aktivity jako jsou všeobecná cvičení, nebo fotbal či volejbal, využíváme i tělocvičny základních škol.

Nejznámnější vaší aktivitou jsou ale přesto určitě slety a různá vystoupení na značkách.

Celostátní slet je jednou za šest let, naposledy byl v roce 2006. Jezdíme ale na různá vystoupení i v průběhu roku, na nich často spolupracujeme například i s Asociací sportu pro všechny, která je další významnou organizací u nás. Letos jsme pořádali v květnu vystoupení v hale zlínské Střední průmyslové školy a účastnili jsme se také na sletu v Liberci.

Jaký je Váš vztah k těmto akcím?

Já jsem se vlastně vrátila do Sokola i kvůli sletu ve čtyřiadevadesátem. K Sokolu mě ale přivedli už ve třicátých letech minulénho století rodiče a účastnila jsem se také legendárního pražského všesokolského sletu v roce 1948. Mezitím jsem ale působila jako organizátorka a trenérka lyžování řadu let ve Československém svazu tělesné výchovy, profesí jsem ale zubařka.

Kromě vašich aktivit jste sportu dala i dceru, asi nejlepší českou sjezdovou lyžařku historie Olgu Charvátovou–Křížovou. Ta byla také sokolkou?

Ne, jednak se zlínský Sokol na lyžování nezaměřuje a také vyrůstala v dobách, kdy byla organizace zakázaná.