Oba ale chtějí zůstat ve státní správě. Jejich zkušení kolegové především z menších obcí ale znovu o hlasy voličů bojovat budou.

Největší problém: 
s administrativou

„Na své práci miluji její každodenní rozmanitost," říká starosta Doubrav Jiří Šulák, který zastává funkci od doby, co se před devíti lety v této obci rozpadlo zastupitelstvo. „Můžu se seberealizovat a vytvářet vize ve prospěch celé obce a lidí, kteří zde žijí," dodává.

Za dobu, co je starostou, se podle něj hodně věcí změnilo. To potvrzuje i jeho kolega Josef Pospíšil z Hřivínova Újezdu. „Obrovsky přibylo administrativy a hlavně požadavků na dokumentaci k žádostem o dotace k investičním akcím," přiblížil Pospíšil.

Poznamenal, že malé obce nejsou samy schopny zajistit si zpracování žádosti na dotační tituly. Města a větší obce mají pro tyto účely zřízeny samostatné odbory či skupiny. Ostatní se musí obrátit na firmy, které tuto službu za úplatu zajistí. „Pak jen doufáme, že jsme oslovili ty pravé odborníky," podotkl.

Fakt, že se malé obce potýkají s administrativou stále častěji, potvrzuje i starosta Březnice Josef Hutěčka, který je v komunální politice už dvanáct let.

„V obcích naší velikosti jsou pro administrativu vyčleněni tři až čtyři zaměstnanci. U nás to zatím zvládáme ve dvou, ale dlouhodobě je tento stav neudržitelný," přiznává Hutěčka. „Zvažuji navrhnout příštímu zastupitelstvu, aby byla uvolněná i funkce místostarosty," do­dal.

Podle většiny oslovených starostů se změnily také mezilidské vztahy. „Lidé jsou více uzavření," konstatoval Pavel Šuráň z Jestřabí, který funkci neuvolněného starosty zastává čtvrté volební období, tedy šestnáct let.

Není výjimkou, že musejí starostové vztahy mezi lidmi, nebo třeba i sousedské spory, narovnávat. „V dnešní uspěchané době je to někdy dost náročné," přiznává Jiří Šulák, starosta z Doubrav.

Neposíláme dopisy, ale e-mailujeme

Své o tom ví i starostka Bohuslavic u Zlína Jana Puškáčová zastávající post druhé volební období.

„Mrzí mě, že si lidé čím dál víc připouštějí pouze svá práva a nároky, ale nějak nevidí, že mají i povinnosti a že nic není zadarmo," posteskla si. 
„A bohužel v tomto duchu asi vychováváme i naši mladou generaci," dodala.

Upozorňuje ale i na pozitiva. Kvituje nové rozpočtové určení daní, které obcím alespoň trochu finančně pomohlo, nebo skutečnost, že řada věcí se dnes dá řešit elektronicky, což je rychlejší.

Dnes starostové nemusí čekat na dopisy či někam jezdit.

Někdy ale musí řešit i kuriózní situace, vzpomíná Josef Hutěčka z Březnice. „Úsměvné bylo, když mi jedna občanka přinesla na obecní úřad slepici s tím, že okupovala její trávník," pousmál se.

Zážitky: někdy úsměvné, jindy méně

„Ač věděla, že je sousedova, raději šla kilometr na radnici, aby ji zde odevzdala a současně si nechala podepsat předávací protokol o převzetí," vysvětlil. „Tak jsem milou slepici vzal a odnesl ji zpět majiteli, který mi na můj předávací protokol dopsal: slepice trefí sama – nemusí ji paní sousedka nosit," popsal.

Méně úsměvnou příhodu kdysi zažil starosta Doubrav Jiří Šulák. „Když jsem sekl obecní pozemek, tak mě jeden podnapilý občan napadl mečem v domnění, že mu seču trávu na jeho pozemku," popsal svůj nevšední zážitek. „Ale to je už dávno, od té doby vše zahladil čas a i on pochopil, že se mýlil," uzavřel starosta.

ROMAN BUČEK