Tomáš Baťa junior podal žádost o náhradu škody v roce 2005. Letos tak učinila i vnučka Jana Antonína Dolores Ljiljana Bata Arambasic. Podle ministerstva financí ale v minulých letech neexistovaly žádné právní předpisy, které by rozhodování o nároku na odškodnění umožnily.

„Judikatura se změnila až letos. O správní řízení týkající se nároku náhrady škody za zkonfiskovaný majetek požádal jak Tomáš Baťa junior, tak i vnučka Jana Antonína Bati paní Dolores Ljiljana Bata Arambasic,“ potvrdil zástupce mluvčího ministerstva financí Jakub Haas.

Dodal, že smrtí Tomáše Bati však bude muset ministerstvo správní řízení přerušit do doby, kdy dojde k vypořádání jeho dědictví a bude tedy jasné, kdo by byl oprávněn se jej účastnit.

„Pan Baťa ve své žádosti z roku 2005 uvedl, že v době znárodnění majetku společnosti Baťa v likvidaci byl akcionářem této společnosti se tříčtvrtinovým podílem na jejím základním kapitálu, přičemž zbývající čtvrtina podílu patřila jeho matce Marii Baťové,“ sdělil dále Haas.

Advokát Brazilců: Vlastníkem byl Jan

Advokát Jiří Šetina, který zastupuje potomky Jana Antonína Bati, však tvrdí, že vlastníkem majetku po zakladateli zlínského obuvnického impéria Tomáši Baťovi byl právě jeho bratr Jan.

„Ve správním řízení figuruje Tomáš nadbytečně. Odškodnění by jemu, případně jeho potomkům náleželo pouze v případě, že by nežily děti a vnuci jeho strýce Jana Antonína,“ je přesvědčen Šetina.

Historie se vykládá různým způsobem

Kde je pravda, zkoumají historici po dlouhá léta. „Po smrti slavného podnikatele Tomáše Bati v roce 1932 byla v jeho trezoru nalezena kupní smlouva a závěť. Podle smlouvy prodal veškerý svůj majetek za částku 50 milionů korun svému bratru Janu Antonínu Baťovi,“ přiblížila zlínská historička Hana Kuslová. Konkrétně se prý jednalo o akcie zlínského koncernu firmy Baťa a dalších společností.

„Ve smlouvě byl údajně také dovětek, podle něhož byly součástí koupě i akcie, které nebyly ve smlouvě jmenovitě uvedené. Jednalo se například o akcie společnosti Leader A. G.,“ upřesnila Kuslová.

Částku 50 milionů korun tehdy potom rozdělil ve své závěti Tomáš Baťa mezi svou manželku Marii Baťovou, syna Tomáše Baťu juniora, sestru Annu Schieblovou, město Zlín a další dědice. „Manželka ani syn tehdy žádné výhrady ke smlouvě ani k závěti neměli,“ uvedla historička.

Spory v rodině Baťů začaly po válce

Po druhé světové válce byl však Jan Antonín Baťa vykonstruovaným procesem odsouzen k patnácti letům vězení za to, že se nepřihlásil k protinacistickému odboji a prohlášen za kolaboranta.

„Tehdy se začala vdova Marie Baťová se svým synem Tomášem poprvé soudit s Janem Antonínem Baťou. Žalovala jej o vydání akcií společnosti Leader A. G., jelikož nebyly v kupní smlouvě vyjmenovány a tudíž mu nepatří. Posléze zpochybnili i závět Tomáše Bati. Podle Marie a Tomáše juniora ji sepsal jen proto, aby se vyhnul dědickým poplatkům,“ vysvětlila Kuslová.

Majetek získal Tomáš Baťa junior

Tento spor trval až do roku 1962, kdy Jan Antonín Baťa podepsal s Tomášem juniorem dohodu. „Jan se podle ní vzdal za určitou finanční kompenzaci všech svých nároků na zahraniční baťovský majetek a tím ukončil spory,“ doplnila historička Kuslová. Tomáš Baťa junior se tak stal majitelem veškerého zahraničního baťovského majetku. Český majetek byl v té době stále v rukou státu.

Hodnota zabaveného baťovského majetku byla po druhé světové válce odhadována na 50 miliard. Jakou částkou budou po ukončení nynějšího správního řízení buď potomci Tomáše, nebo Jana odškodněni, zatím jasné není. „Ani jedna z žádostí konkrétní částku neobsahovala. Její odhad bude součástí správního řízení,“ vysvětlil zástupce mluvčího ministerstva financí Jakub Haas.

Bude se počítat odhad odškodnění

Přestože Nejvyšší správní soud, Ústavní soud a Vláda ČR rozhodly, že má povinnost vypočítat ji právě ministerstvo, to pověřilo tímto úkolem advokáty rodiny Baťů. „Podali jsme proti tomuto podnětu rozklad. Kdo částku stanoví, nyní rozhodne rozkladová komise složená z pěti členů Senátu,“ upřesnil advokát Šetina.

Dodal také, že pokud rozhodne komise ve prospěch ministerstva, obrátí se se svými brazilskými klienty na Krajský správní soud v Praze, případně poté na Nejvyšší správní soud v Brně a následně Ústavní soud. „Až poté bychom se mohli obrátit na Evropský soud pro lidská práva ve Štrasburku,“ doplnil Šetina.

Tomáš Baťa junior to učinil už v roce 2005. Letos v červenci však tamní soudci jeho stížnost na Českou republiku kvůli neuspokojení nároku na náhradu škody zamítli. Důvodem byl fakt, že záležitost dosud neprojednaly české soudy.

Pražská advokátní kancelář Brzobohatý Brož a Honsa, která zastupuje zesnulého Tomáše juniora, se nechtěla k záležitosti odškodnění vyjadřovat.

Z baťovského majetku údajně neprofitoval jen stát, ale i bývalý Národní výbor ve Zlíně. Nynější primátorku Irenu Ondrovou na to upozornil letos v únoru právě advokát Šetina. Zaslal jí dopis, v němž hovoří o nezákonném zabavení majetku manželce Jana Antonína, a to ještě před jeho odsouzením. Dosud se mu však prý nedostalo odpovědi.

Primátorka Ondrová však ubezpečila, že se jí dočká. „Zatím jsme se tím skutečně nezabývali, jelikož neustále řešíme neodkladné věci jako projekty Evropské unie nebo rozpočet,“ objasnila.