Ruční výroba sádrových nebo dřevěných modelů je tak dnes už minulostí. Jaromír je jedním z žáků, kteří se přijeli podívat, jak to na „polytechně" chodí.

„No, moc se v tom ale nevyznám. Nějak v tom plavu," tvrdí, když se dívá před sebe na obrazovku počítače. Není se čemu divit. V učebně s 3D tiskárnou jsou žáci poprvé. „Odpoledne už budou zkušenější," nepochybuje mistr výcviku.

Žáci základních škol sami často nevědí, čemu by se chtěli věnovat. K seznámení s prostředím středních škol slouží nejčastěji den otevřených dveří. Jedna návštěva školy toho však mnoho nenapoví. Zlínská střední průmyslová škola polytechnická centrum odborné přípravy na to jde jinak.

Od začátku tohoto školního roku mají osmáci ze základních škol ve Vizovicích, Fryštáku, Malenovicích a ve Zlíně unikátní možnost nahlédnout pod pokličku výuky ve specializované škole.

Na kroužky dětem škola přispívá

„Děti dnes často nevědí, co by je mohlo bavit. Možnost vyzkoušet si tak některé obory je výborná," potvrdila výchovná poradkyně školy ve Fryštáku Miluše Šafářová.

S žáky kromě mistrů výcviku pracují i místní studenti. Na chvíli si tak mohou vyzkoušet roli pedagogů. „Teď už se dokážu vcítit do našich učitelů. Učit není nic jednoduchého," poznal i Oldřich Viktorín. Ten studuje třetí ročník oboru zpracování plastů a pryže.

„Žáci z okolních škol k nám jezdí jednou za 14 dní a vždy u nás stráví celý den. Vyzkouší si toho opravdu hodně. Letos jezdí osmé ročníky a přijedou pětkrát do roku. Pokaždé se rozdělí do skupin a vyzkouší něco nového," vysvětlil zástupce ředitele pro praktické vyučování Vladimír Urbánek. Žáci, které některý z oborů skutečně zaujme, mají pak možnost navštěvovat odpolední kroužky.

„Ty jsou navíc zdarma a i na cestu dětem přispíváme," říká zástupce ředitele. S podporou a propagací technických oborů to tak myslí v této škole vážně. Přitom mají úplně jiné starosti než další střední školy. S uplatnitelností problém není. Je potřeba však přesvědčit děti a především rodiče, že strojařina je v dnešní době to pravé ořechové.

„O naše absolventy je obrovský zájem. Každou chvíli tady mám dotaz, jestli bychom někoho nemohli doporučit. Firmy se předhánějí, aby k nim mohli naši žáci chodit na praxi," popisuje ředitel školy Jiří Charvát.

I přes téměř zaručené uplatnění se však musí i tak škola snažit, aby žáky upoutala.

„Vidím to u nás na škole. Deset dětí se hlásí na gymnázium, deset na odbornou školu a jen nepatrný zbytek jde do učení," popisuje zkušenosti z praxe výchovná poradkyně Miluše Šafářová. Podle ní se dnes na gymnázia běžně hlásí trojkaři. Dnes už se sice ví, ve kterých oborech je slušná šance na uplatnění, jenže toho málokdo dbá.

„Pusťte tam šťávu!"

„Je to pořád v hlavách. Rodiče chtějí mít pro děti to nejlepší. Chtějí, aby nemusely pracovat manuálně. Otázka je, zda je to skutečně to nejlepší," říká poradkyně.

Další žáci fryštácké školy se rozdělili i do jiných odborných učeben. V jedné třídě poslouchají výklad učitele odborného výcviku Jiřího Šímy. Právě jim vysvětluje, jak je možné, že se ptáci na drátech vysokého napětí neusmaží.

Hned ve vedlejší učebně už děti pod dozorem místních studentů a učitele Jiřího Páleníčka zapojují podle schématu různé kabely a dráty. „Pane učiteli, můžete tam pustit šťávu. Máme to hotové," volá jeden z dohlížejících studentů a po zásahu učitele se rozběhne jeden z právě zapojených elektromotorů.

Další žáci se věnují práci v polygrafickém studiu. Jedni si navrhují a vyrábějí vizitky. Dívky pracují na ozdobných dárkových taškách a pexesu. V další třídě se u tiskařských strojů debatuje na téma penězokazců. Odborný výcvik tu vede Božena Kubaláková.

„Naši grafici pokračují ve většině případů na vysokých školách. Do praxe jde jen zlomek a ten nemá s uplatněním problém. Po tiskařích a knihařích je velká poptávka. Škoda tedy, že se na tyto obory hlásí málo dětí," poznamenala Božena Kubaláková. Přitom v oboru knihař je kapacita osm studentů, tiskařů se zde může učit čtrnáct. I přes výbornou uplatnitelnost nejsou tyto obory zcela zaplněné.