Češi a Slováci mají k sobě blízko, proto budou asi podobně slavit i Vánoce. Jak vypadají konkrétně ty vaše?

Slavit Štědrý den doma na Slovensku jsme vždycky začínali kolem páté hodiny. Společně jsme se pomodlili a potom maminka šla a společně jsme vykropili celý dům. Potom začala štědrovečerní večeře, která měla svůj určitý řád. Takový postup dodržujeme dodnes.

Prozradíte, jaký má řád?

Nejprve si vždy připijeme slivovicí s medem a vodou. Potom jíme oplatky, které si potíráme medem. Na začátku vždy kousek odlomíme a pokřižujeme. Na Slovensku se tradičně vaří na Štědrý den zelňačka s houbami jako další chod. Potom maminka vždy připravila něco, co jsem neměl příliš rád. U nás se tomu říkalo pupáky, tady jsem to snad ještě ani neviděl. Je to pokrm připravený z nakrájeného rohlíku a obaleného v máku. Další jídlo bylo stejné jako tady, ryba a salát. Symbolicky po večeři rozkrajujeme jablko, abychom věděli, jak budeme zdraví další rok.

Vzpomenete odlišnosti ve zvycích ve vašem rodišti a těch zdejších?

Já dodržuji zvyky, co jsem si přinesl ze Slovenska. Jsou téměř identické s těmi českými. Ale tady jsem se setkal s pěkným zvykem, který jsem neznal. Zpěváci a hudebníci se po půlnoční mši vždy shromáždí před farou a zpívají slovácké koledy. Je to nádherné. Lidé se u toho zastaví a popřejí si navzájem pěkné Vánoce. To se mi velmi líbí, to jsem na Slovensku nezažil.

Používají katoličtí kněží při vánočních obřadech nějaká speciální roucha?

No já jsem pořídil takový ornát. Na jeho přední straně je svatá rodina Panna Marie, Josef a Jezulátko. Koupil jsem si ho při své návštěvě Říma. Něco podobného mám i na Velikonoce.

Existuje nějaký dárek, který jste hodně chtěl, ale nikdy nedostal?

Já jsem si většinou nepřál žádné konkrétní dárky. Byl jsem spokojený s tím, co jsem dostal. Když jsem byl malý, nebyly ani takové možnosti. Nejsem člověk zaměřený příliš materiálně. Už si ani nepamatuju, jestli jsem přál Ježíškovi, ale asi ano.

A co váš silvestr?

V tento den jsem přejal některé věci ze Slovenska. Především mše se slouží okolo čtvrté hodiny, ne tak pozdě jako tady bylo zvykem. Je to mše na poděkování. Přečteme tam údaje z matriky. Na Nový rok pravidelně druhou mši věnuji zástupcům města, které jsem do kostela jednou pozval, a oni už teď pravidelně chodí. Když je ta možnost, pozvu je potom na přípitek nebo i na oběd.

Co byste popřál našim čtenářům k Vánocům?

Po náročném roce bych všem přál, aby se dokázali zklidnit, prostě ztišit. Aby svou rodinu dokázali svou přítomností obohatit.

Vizitka Jaroslava Kapuše

Jaroslav Kapuš se narodil v roce 1963 v Púchově. Do České republiky přišel v roce 1988, aby zde vystudoval teologii v Olomouci. Začínal ve Strážnici jako jáhen, potom působil jako kaplan v Bílovicích. Nakonec se dostal jako administrátor do Hluku a následně tam i zůstal. V minulosti se staral například i o farnosti v Ostrožské Lhotě nebo v Boršicích u Blatnice.