„To byl pro mě zatím snad největší zážitek,“ rozzářil se při vzpomínání Kučera. Na seniorském turnaji v Brazílii, kterého se zúčastnilo 2232 stolních tenistů, získal bronzovou medaili ve čtyřhře. „Například v Brémách ale bylo v roce 2006 tři tisíce osm set hráčů. Tady jsme byli varováni, že v Brazílii řádí tropická horečka, a účast si máme rozmyslet,“ uvedl jeden z důvodů menší účasti.

Samotná cesta prý nezačala právě nejlépe. „Jediný autobus, kterým jsem stíhal letadlo, jede ze Slavičína před třetí hodinou ranní. Přijel ale až ve čtyři - musel vyjet náhradní vůz kvůli poruše,“ začíná vyprávět Kučera. Ani tento bus prý ale nebyl spolehlivý. U Velkého Meziříčí se porouchal i on, a tak stihl tenista letadlo jen na poslední chvíli.

„Pak už ale bylo všechno perfektní. Jeli jsme s německou cestovkou, která nám zařídila hotel přímo na pláži Copacabana. Jsem ze zájezdů stolních tenistů zvyklý na skromné podmínky, takže jsem byl opravdu mile překvapený,“ popisuje. Kromě skvělého ubytování pro téměř osmdesátičlennou ekipu z Česka stál za to i výhled z okna hotelu na moře. Vlny u Copacabany jsou prý u pláže tak silné, že se v nich nedá plavat. Za to po písku se podle něj promenovalo lidí, a hlavně spoře oděných krásek opravdu dost. „Měly takovou tu čokoládovou barvu, a k tomu třeba výrazně žluté plavky. Hlavně mladší kolegové byli hodně nadšení,“ usmívá se Kučera.

Pláž byla ale i místem krádeží. Jedna z účastnic zájezdu prý měla při slunění pod hlavou tašku s kamerou, mobilem a hodinkami. Jeden ze zlodějů ji polechtal na noze, a tak se zvedla a mezitím jí druhý sebral její cenný podhlavník. „Je tam spousta policistů na čtyřkolkách, a tak zloděje po krátké honičce chytili. Mezitím ale věci vyházel a posbírali je jeho komplicové. A tak paní dostala zpět jen tašku,“ litoval okradenou Kučera.

Samotný pětidenní turnaj se hrál na druhém konci města, vzdáleném od hotelu pětačtyřicet kilometrů. Cesta autobusem tam trvala zhruba hodinu a půl, při zácpách ale třeba i čtyři. „Konal se v obrovské hale, takovou jsem ještě neviděl. Bylo v ní sto třicet stolů, a to jí byla zaplněná tak čtvrtina,“ vzpomíná.

Mezi zápolícími byla příjemná a přátelská atmosféra. Komplikovala ji prý ale naprostá nepřipravenost organizátorů na takové množství lidí. „Na těch více než dva tisíce hráčů tam byly jen čtyři sprchy. A záchody byly také hrozné. Po deváté hodině ráno se člověk hodně rozmýšlel, jestli na ně má vůbec jít,“ podotkl Kučera. Nepřítomnost sprch vynahrazovala rovná střecha haly. Ta byla zase natolik propustná pro déšť, že hráčům pršelo na stoly.

„Zdravotní péči ale zajistili dobře. Byly tam tři sanitky, které byly kvůli horku a dusnu v neustálé permanenci,“ dodává stolní tenista. Na turnaji se potkal s Dány, Němci, Japonci i Rusy. „Nejstarší hráčkou byla sedmadevadesátiletá Australanka. Soutěžila v kategorii nad pětaosmdesát let, a dokázala získat bronzovou medaili,“ řekl uznale Kučera.

Účastník mistrovství Evropy ve Vídni, Praze, Göteborgu, Arhusu, Bratislavě, Rotterdamu, a mistrovství světa v Lillehameru, Manchesteru, Vancouveru, Luzernu, Brémách či právě v Rio de Janeiru doufá, že příští rok bude reprezentovat Českou republiku v Chorvatsku.

„Další rok pak bude turnaj v půlmilionovém městečku v Číně, někde u mongolských hranic. Tam bych se také rád podíval,“ uzavřel reprezentant. (ano)