VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Mít postel a střechu nad hlavou je ráj

ZLÍN - Co to znamená mít kam složit hlavu, dobře ví osmapadesátiletý Josef Linhart. I když už totiž několik let přebývá v azylovém domě Českého červeného kříže ve Zlíně, má také zkušenosti se životem na ulici.

18.6.2007
SDÍLEJ:

Ilustrační foto.Foto: DENÍK/Bára Havelková

Tohoto rodilého Zlíňana dohnala do těžké situace náhlá ztráta zaměstnání, které vykonával od poloviny šedesátých let. „Pětadvacet let jsem jako klempíř pracoval pro bytovou správu. To bylo ale jenom do roku 1991, kdy ji zrušili. Pak už jsem se placatil, kde to šlo,“ pousmál se.

Něco víc než občasnou brigádu se však Josefu Linhartovi již sehnat nepodařilo. Kvůli tomu nakonec přišel i o střechu nad hlavou. „Bydlel jsem v půldomku na Dílech, ale nemohl jsem si ho udržet. Odstěhoval jsem se tedy k bratrovi,“ začal vyprávět.

Tím ovšem jeho útrapy ještě zdaleka skončit neměly. „Brácha měl velké dluhy. Kdyby mi o tom řekl, mohlo možná všechno dopadnout jinak, ale jednou v roce 2001 nebo 2002 jsem se vracel domů a dveře bytu byly zapečetěné. Co jsem měl uvnitř, jsem pak už zpátky nedostal,“ pokrčil smutně rameny. Bratrovi, který již nežije, prý nic nezazlívá, nic než smrt je nemohlo rozdělit.

Po krátké době, kdy mu přístřeší poskytoval jeden z bývalých přátel, se však ocitl na ulici. „I když to bylo jen na pár týdnů a v létě, přesto to byl horor. Měl jsem ještě klíče od vchodu domu, kde jsem bydlel předtím, tak jsem nějaký čas přespával na kartonech pod schody. To bylo ještě vcelku dobré,“ vzpomínal.

Noci na lavičce v parku byly bezesné

Někdy ale nezbylo než přenocovat na lavičce v parku. „Byla to bezesná a možná až moc krutá zkušenost. Zbylo mi v kapse něco peněz a tam se po setmění pohybovaly skupinky lidí, kteří by vás zmlátili do bezvědomí jen kvůli cigaretám,“ vysvětloval Linhart.

Skoro stejně nepříjemně ovšem působily pohledy kolemjdoucích za bílého dne. „Do podobné situace se mohl dostat každý z nich, ale na mě se dívali svrchu. Já jsem se na ně díval taky a viděl jsem, že mi nikdo nepomůže, že pomoci si můžu jen já sám,“ dodal.

Těch několik týdnů strávených prostě tam, kde se dalo, přesvědčilo Josefa Linharta, že musí udělat cokoli, aby na ulici nezůstal. „Vydal jsem se na sociálku. Poradili mi, abych se obrátil na azylový dům, a dali mi adresy dvou z nich. Tak jsem se ocitl tady,“ rozhlédl se kolem sebe.

Po týdnech na ulici byl azylový dům spásou

Do Azylového zařízení pro muže, které na Hornomlýnské ulici ve Zlíně spravuje Český červený kříž, se dostal zhruba před čtyřmi lety. „Střecha nad hlavou, postel a teplá voda, to byla spása. Tehdy po těch několika týdnech venku jsem si připadal jako v ráji. Byl to jednoduše krásný pocit,“ řekl s úsměvem.

Poskytnout někomu místo, kam by mohl složit hlavu, je podle něj jeden z největších darů, jaké může člověk ostatním dát. „Mám čisté šaty a v kuchyňce si můžeme připravit něco teplého do žaludku. To určitě ten, který nemusel žít jako my, nedokáže dost ocenit,“ míní Linhart.

Na pokoji se dvěma dalšími spolubydlícími mnoho soukromí nemá, jemu to však prý nijak nevadí. „Vždycky jsem trávil život ve společnosti více lidí, takže zvyknout si tady nebylo těžké. Potkal jsem tu řadu dobrých lidí a přátel,“ zdůraznil.

Velice si cení také toho, že i ti, kteří na tom sami nejsou nejlépe, chtějí pomáhat ostatním. „Taky se snažím udělat občas něco pro kamarády v azyláku, zvlášť pro ty, kteří třeba chodí o berlích. Já mám zatím zdravé nohy, tak proč bych jim někam nezašel nebo něco nevyřídil,“ podotkl.

Řadu různorodých a mnohdy značně vyhraněných charakterů, které se v azylovém domě sešly, spojily společné útrapy. „Jsme tady na tom prakticky všichni stejně. Každý má svůj osud a nějak se s ním vyrovnává. Mnohdy stačí jen se vypovídat,“ naznačil, jakou radost může člověk udělat druhému jen tím, že pozorně naslouchá.

Někoho osud zcela zlomil, já stále doufám

Najdou se ovšem i tací, které prožité těžkosti zlomily a dohnaly je až k vyloženému nepřátelství vůči svému okolí. „Škodí ale většinou hlavně sami sobě, už nevědí kudy kam,“ omlouval je.

Za agresivním chováním některých mužů bez domova však někdy stojí nejen velké množství smutných zkušeností, ale taky alkohol. „I já si dám štamprli nebo pivo, ačkoli na to moc nejsem. Znám ovšem svou míru, v hospodě nikdy moc dlouho nevydržím,“ zavrtěl hlavou.

Že neklesl až na dno a neutápí se v sebelítosti nebo zlosti, za to nejspíš Josef Linhart vděčí svému věčnému optimismu. „Nezahořkl jsem. Měl jsem k tomu mnohokrát dost blízko, ale vždycky jsem si nakonec řekl, že nějaká naděje tu pořád je a bude. Dál budu zkoušet štěstí, hledat práci a doufat,“ odvětil s vyrovnaným úsměvem.

Právě nedostatek práce a zoufalé pátrání po stálejším zaměstnání představuje nejtěžší zkoušku pro jeho psychiku. „Byl jsem zvyklý pořád něco dělat. Tahle nečinnost je pro mě jako umírání zaživa,“ sklopil hlavu. Pracoval dlouho a těžce, příležitostně třeba uklízel několikacentimetrové vrstvy sazí v teplárnách.

To vše se podepsalo na jeho zdraví. „Nemůžu do velkého mrazu ani na přímé slunce nebo do prašného prostředí. Doufám, že se mi ale povede sehnat místo vrátného,“ věří v úspěch. Nyní alespoň jako zkušený klempíř občas vyrábí plechová písmena pro reklamní neonové nápisy.

Azylový dům je místo plné naděje i beznaděje, zloby i vzájemné vstřícnosti. Především je ale naplněn vzpomínkami. „Stále se vracejí, ať už se týkají toho dobrého, či toho špatného, co bylo. Můžou člověka ničit, nebo držet nad vodou,“ řekl Linhart.

Pořád se vracejí dobré i špatné vzpomínky

On sám se snaží nemyslet na svého syna. „S manželkou jsme se rozvedli, už je to moře let. Odstěhovala se někam do Čech. Kluk teď má jiného tátu a nejspíš si mě ani nebude pamatovat,“ zamluvil otázku na svou nejbližší rodinu.

Někdo na něj však přece jen stále myslí. „Moje sestra žije v Americe ve státě Michigan. Pravidelně mi píše a když mám svátek nebo narozeniny, přibalí do obálky pár dolarů,“ zasmál se.

Radost mu dělají také vzpomínky na krásu střední Bečvy. „Jezdíval jsem s kamarády do přírody několikrát za rok. Rád bych se tam ještě aspoň jednou podíval, například na Pustevny, ty jsem miloval,“ zasnil se.

Největšího snu, toho o svém vlastním domově, vlastní, nevypůjčené střeše nad hlavou, se Josef Linhart nevzdává ani přes veškerou nejistotu budoucnosti.

„Pořád se ptám na práci, mám pocit, že jsem byl snad všude. Naděje, že se mi podaří sehnat nějaké stálé zaměstnání, mě ale neopustila,“ řekl rozhodně.
„Pak by se možná našel nějaký malý pokoj v podnájmu, to by mi stačilo,“ dodal skromně drobný, až křehce vypadají muž, a opět jako už poněkolikáté sklopil oči k zemi.

Nahravá se anketa
18.6.2007 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

SERVIS

Technika a elektrotechnika - Fajn práce vsedě - až 26.000 Kč/m. a 13.plat navíc 19 200 Kč Jste zruční, spolehliví a pečliví a hledáte práci? Hledáte práci ve stabilní společnosti, do které můžete nastoupit ihned? Pokud ano, neváhejte a kontaktujte nás! Jedná se o fyzicky nenáročnou práci převážně v sedě v čistém prostředí a přátelském kolektivu doplněnou o výslednou kontrolu výrobků. Není třeba žádná praxe, vše Vás rádi naučíme. Pro našeho klienta právě hledáme nové kolegy/ně do výroby v Prštném na třísměnný provoz a do výroby ve Velíkové na 3 směnný či nepřetržitý provoz. #blmpi Výroba - Výroba Obsluha strojů 15 000 Kč Obsluha strojů na výrobu a zpracování výrobků z plastu Obsluha strojů na zpracování plastu a pryže. Požadované vzdělání: bez vzdělání. Třísměnný provoz, úvazek: . Mzda min. 15000 kč. Volných pracovních míst: 20. Poznámka: 81420 - Obsluha strojů na výrobu a zpracování výrobků z plastu, Podmínky: zodpovědnost, manuální zručnost, čistý rejstřík trestů. Pracoviště: Elkoplast cz, s.r.o. - sídlo, Štefánikova, č.p. 2664, 760 01 Zlín 1. Informace: Simona Janečková, . Zdravotnictví - Zdravotnictví Pracovníci přímé obslužné péče v 20 690 Kč Pracovníci přímé obslužné péče v oblasti pobytové péče Pracovník v sociálních službách. Požadované vzdělání: základní + praktická škola. Nepřetržitý provoz, úvazek: . Mzda min. 20690 kč. Volných pracovních míst: 1. Poznámka: Požadavky: kladný vztah ke klientům, bezúhonnost, dobrý zdravotní stav, Náplň práce: poskytování přímé obslužné péče o klienty v nepřetržitém provoze (hygienická péče, polohování, podávání stravy)., Výhody: příspěvek na stravování, 5 týdnů dovolené, po zkušební době osobní příplatek. Pracoviště: Domov pro seniory lukov, p. o. - sídlo, Hradská, č.p. 82, 763 17 Lukov u Zlína. Informace: Iva Kvapilová, +420 577 911 623. Zdravotnictví - Zdravotnictví Zdravotní sestra 20 100 Kč Ostatní všeobecné sestry se specializací Zdravotní sestra, zubní instrumentářka. Požadované vzdělání: úso (vyučení s maturitou). Jednosměnný provoz, úvazek: . Mzda min. 20100 kč, mzda max. 23500 kč. Volných pracovních míst: 2. Poznámka: Požadujeme: Absolvované vzdělání v oboru zdravotní sestra, zubní instrumentářka, Nabízíme: Stravenky, pětadvacet dní dovolené, prémie. Pracoviště: Moravia dent, s.r.o., tř. Osvobození, č.p. 1388, 765 02 Otrokovice 2. Informace: MUDr. Andrea Veitová, +420 775 659 900.

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Česká fotbalová reprezentace do devatenácti dnes zápasem proti Chorvatsku završí základní část kvalifikačního cyklu na mistrovství Evropy 2019.

Česká devatenáctka si věří na postup z prvního místa

Filip Chytil
AKTUALIZOVÁNO

Teenager Chytil je v NHL k nezastavení! Čtvrtým gólem v řadě překonal Jágra

Týden obřích slev začíná. Nenechte se však napálit

Předvánoční nákupní horečka startuje. Prvním „výkopem“ jsou slevové akce spojené s tzv. Černým pátkem. Neřiďte se procenty, ale výslednou cenou, radí odborníci.

Zlínská nemocnice má nové logo

Symbol čtyř čtverců, které dohromady spojuje bílý nemocniční kříž. To je základ loga, které začala nově využívat Krajská nemocnice T. Bati ve Zlíně.

Vlajka z tisíců klíčů a poslední služba šedesátileté tramvaje: videa víkendu

Podívejte se na krátký sestřih toho nejzajímavějšího, co zaznamenali redaktoři Deníku o víkendu 17. až 18. listopadu 2018.

Díky, že můžeme. Průvod ve Zlíně připomněl 17. listopad 89

VIDEO / FOTOGALERIE / Studenti UTB nezapomínají. Díky, že můžeme. I s takovými transparenty prošel v sobotu několikasethlavý průvod krajským městem. V rukou mnozí lidé drželi zapálené svíce a všichni si tak připomněli události 17. listopadu 1989 i 1939.

DALŠÍ ČLÁNKY Z RUBRIKY

Vážení čtenáři,

náš web Deník.cz přechází kompletně pod zabezpečený protokol, který výrazně zlepší bezpečnost při procházení našich webů.

https info

Z důvodu přechodu je nutné se znovu přihlásit k odběru upozornění na nejnovější zprávy - klikněte na tlačítko "Povolit", kterým si zajistíte odběr zpráv i do budoucna.

Děkujeme za pochopení.

POVOLIT