(Ne)oficiální blog redaktorů Zlínského deníku

Ale co to, jak už tomu v našich městech bývá máme tu cosi, čemu se říká techničky anebo v případě silnic mimo města súska (Správa a údržba silnic), které se mají postarat o to, aby sníh z chodníků a cest co nejrychleji zmizel.

Malé vozítko se žene ulicí a metá za sebou množství soli. A je po iluzi. Sníh začíná pomalu tát. Je to v popisu jejich práce. Uklidňuji se. Bohužel tím je zřejmě jejich činnost vyčerpána. Na chodnících a silnicích zůstává odporná, zbytečně vysoká vrstva břečky, která klouže, promáčí snad každé boty a šplíchá na všechny strany.

Jak tak chodím po městě, marně čekám, že kromě vozíku se solí uvidím i nějaké vozítko, které odklízí nově vzniklou břečku. Bohužel se ale nedočkám. Přitom kdyby technické služby místo soli sníh posypaly drceným kamením, jak tomu bylo dřív, zůstala by zachována krásná bílá atmosféra a zároveň by kleslo riziko uklouznutí na všudypřítomné břečce.

A podobně je to i mimo město. Sůl z břečky má také jednu úžasnou vlastnost a tou je likvidace snad všech druhů bot. O kožených nemluvě. Sůl je tak dobrá, že se prokouše několika vrstvami impregnačního postřiku a s chutí se pustí do povrchu bot. Jako bonus nabízí úžasné bílé fleky, kterých se dá zbavit tak snadno jako kontroly z berňáku.

A netrápí jen chodce. Loni měly s nadměrným solením problémy i trolejbusy. Takže mí milí osolení Zlíňáci, pokud musíte stejně jako já vyrazit ven, zřejmě vám nezbývá nic jiného než si na své parádní boty nasadit igelitové sáčky, zespodu připevnit nějakou protiskluzovou podrážku, nejlepe vyrobenou z hřebíků, a doufat, že naše milá kamarádka agresivní sůl neprožere sáčky rychleji, než vy dorazíte na místo určení.

Zkrátka a dobře. V tomto případě úsloví: „Sůl nad zlato,“ zase až tak úplně neplatí.