Rosťa má omezení svéprávnosti a nemůže uzavřít sňatek. Přesto s Jarkou žijí společně, jejich snem ale bylo slíbit si lásku a věrnost.

Svatbu však uzavřít nemohli, soud totiž rozhodl o tom, že dostatečně nepochopí, co je to institut manželství a vše, co s tím souvisí.

S podporou dobrých lidí ale našli řešení: jejich vztahu v pátek proto požehnal ve zlínském evangelickém kostele tamní kněz Petr Pivoňka za přítomnosti svědků a desítek hostů. Nechyběl svatební pochod, svatební kytice, svatební sliby a ani „manželský“ polibek.

Slavnostní chvíle byla svatbě hodně podobná, ale bez právních důsledků oficiální svatby.

„Jarka a Rosťa se poznali 30. července 2014 v Centru sociálních služeb Ergo ve Zlíně. Zasnoubili se 26. června 2015, zhruba rok spolu bydlí v chráněném bydlení na Jižních Svazích. Rosťa hraje divadlo,“ vzpomněl pro Deník evangelický kněz, který svazku muže a ženy požehnal.

Při obřadu také oběma připomněl, co každý z nich uvedl už dříve na adresu toho druhého, co se mu na něm líbí.

„Jaruško, tys řekla, že Rosťa je pracovitý, věrný, umývá nádobí, rád zpívá. Ty Rosťo, že Jaruška ráda zpívá, je pracovitá, věrná, šikovná, chodí hezky oblečená, vaří, pere prádlo, chodí nakupovat,“ připomněl Petr Pivoňka.

Štěstí z obou při obřadu zářilo. Co se tím pro ně po požehnání pro další dny změní, to prý musí teprve zjistit.

„To ještě uvidíme. Obřad byl ale super,“ pousmála se Jaruška.

Rosťu coby malého chlapce vychovávaly vychovatelky v dětských domovech, později pracovníci ústavů a nyní opatrovník. V případě Jarky to byla nejdříve milující maminka, pak starostlivý táta a nyní sestra opatrovnice.

Ani jeden z nich si dříve ani nedovolil pomyslet na to, že by se jim mohla splnit jedna velká životního pohádka plná lásky. A splnila se.

„Rosťa určitě rozumí tomu, jak ctít svoji ženu. My jsme jim chtěli umožnit důstojným způsobem, aby svou lásku projevili před Bohem a lidmi. Dnešní požehnání má pouze důležitost před Bohem a lidmi, ne před úřady. To znamená, že nebudou mít společný majetek. Teprve oba čekají na vyřešení problémů, kdyby se jim něco stalo a půjdou do nemocnice, tak tomu druhému nikdo nic neřekne. Z právního hlediska nejsou totiž manželé. Chceme proto zapracovat na tom, co se s tím dá dělat,“ podotkla sociální pracovnice Naděje Uršula Klimszová.