Svatby vyšly z módy, je jich nejméně od roku 1918

Žijí spolu dlouhá léta, mají dítě, a přesto se jim ženit nechce. Tedy alespoň prozatím. „Svatbě se nebráníme, ale zatím to není aktuální,“ říkají Petr a Jitka Dokoupilovi. A proč taky, současný stav jim prý vyhovuje. Třeba když chce dát svobodná matka dítě do jeslí, má větší šanci, že ji přijmou, než kdyby byla vdaná.

Podle expertů jsou nesezdaná partnerství v Česku stále obvyklejší a koneckonců to dokládají i čerstvá čísla Českého statistického úřadu. V minulém roce uzavřelo sňatek nejméně párů od roku 1918.

„V roce 2009 bylo uzavřeno celkem 47,9 tisíce sňatků, což bylo o 4,6 tisíce méně než v roce předchozím,“ píše se ve zprávě ČSÚ. Jen pro zajímavost, v roce 1918 statistici napočítali přes 57 tisíc svateb, v roce 1958 68 tisíc a v roce 1978 přes devadesát tisíc.
Rizikový podnik

„V Česku se rozvádí až 62 procent manželských svazků. Představa, že budete investovat do podniku, o kterém víte, že ze dvou třetin dopadne špatně, není pro lidi příliš lákavá,“ vysvětluje socioložka Jiřina Šiklová. Psycholog Karel Humhal nabízí další vysvětlení. Podle něho adeptů na „chomout“ ubývá.

„Musíme si uvědomit, že éra Husákových dětí je už za námi. Teď by se měly ženit a vdávat ročníky osmdesátých let a ty jsou podstatně méně početné, takže i to by mohl být důvod menšího počtu svateb,“ uvedl.

Peníze nehrají roli

Zcela logicky se nabízejí i ekonomické důvody, proč je manželství u Čechů tak neoblíbené. Například svobodné matky na sociální dávky dosáhnou snáze, než kdyby byly vdané. Samotní ekonomové ovšem tuto teorii odmítají. Podle nich to s penězi nemá nic společného.
„Spíše než finanční otázky v tom hrají roli sociální a demografické trendy,“ říká například hlavní ekonom společnosti Next Finance Vladimír Pikora.

Podle bleskového průzkumu Deníku mladí lidé manželství přímo neodmítají. Život by v něm někdy v budoucnu chtělo prožít devět z deseti respondentů.
Jedno malé město

Rekordně nízký počet svateb není jediným překvapením, která nám přichystal uplynulý rok 2009.
Například začal klesat počet cizinců. Jestliže před dvěma lety se jich pro život v Česku rozhodlo jednasedmdesát tisíc, vloni se počet přistěhovalců snížil o více než polovinu. Výrazně zeslábl příliv Vietnamců, kterých se do Česka tradičně stěhovalo téměř nejvíce ze všech. Vloni je trumfli Rusové a dokonce i Američané.

„Za všechno může exministr Ivan Langer, který zavedl vízovou povinnost. Přes rok se sem nemůže nikdo dostat,“ říká Marcel Winter, předseda Česko-vietnamské společnosti. Podle něho tento úbytek Česko pocítí na ekonomice a také na demografickém vývoji. Zatímco z Ruska a Ukrajiny k nám proudí za prací především muži, Vietnamci se stěhují s celými rodinami a mají v Česku děti. Omlazují tím populaci a přinášejí peníze do důchodového systému.

VOJTĚCH JANDA

Psycholog Tomáš Novák řekl Deníku: Manželství je jako anglická libra, přežije všechno

Brno – Manželství, rozvody a partnerské vztahy jsou denním chlebem Tomáše Nováka z manželské a rodinné poradny v Brně–Židenicích. Známý psycholog také přednáší na Masarykově univerzitě a je autorem mnoha publikací. Podle něj všechny ženy touží po svatebních zvonech.

Loni bylo v Česku oddáno nejméně párů od roku 1918. Co podle vás za touto statistikou vězí?
Způsobuje to podstatný nárůst nesezdaných soužití a obecné přijetí částečného mýtu, že člověk nepotřebuje ke spokojenému partnerskému soužití sňatek.

Když hovoříte o mýtu, říkáte tím zároveň, že ho potřebuje?
Mýtus asi není nejpřesnější slovo. Ve skutečnosti je to tak, že člověk nepotřebuje ke spokojenému soužití sňatek, ale potřebuje ho k nespokojenému.

Čili manželství je jen nutný předstupeň rozvodu a vy pro něj nehorujete?
Ne. Já považuji sňatky za velmi důležité, protože v jakékoli krizi je situace slabšího nesezdaného partnera výrazně horší.

Proč ale lidé volí svazky bez oltáře? Je za tím ekonomická rozvaha, společenský posun nebo móda?
Je to především módní záležitost a také reakce na pocity trapnosti, které po generace vyvolávaly svatební obřady, především účast příbuzných.

Moderní je tedy se nebrat a dávat tím světu okázale najevo, že manželství je přežitek, neboť ke štěstí úřední papír není potřebný?
Papír nepotřebovali lidé ani před tisíci lety. Ostatně z roku 1200 pochází záznam z islandské kroniky, že žena, která má alespoň po tři zimy klíče od všech mužových truhlic, musí být vnímána jako jeho manželka. Nesezdávání tudíž není nic nového. V současné době jde ale o trend, který je třeba přijmout. Není nutné ho považovat za projev mravní krize, ale jen za nerozum.

Už jste říkal, že slabší partner je mimo manželství v nevýhodě. Znamená to, že vidina rozvodových tahanic, dělení dětí a majetku přece jen rozpad svazků oddaluje?
To je ta první rovina. Ta druhá je, že můžete do svazku bez sňatku investovat po léta všechny peníze a ve výsledku vám zůstanou jen oči pro pláč.

Nehrají v odmítání manželství roli i ekonomické argumenty? Neprovdané ženy totiž berou vyšší sociální dávky nebo snáze dostanou děti do jeslí či školek.
To je žertovný názor. Doposud jsem se ve své praxi nesetkal s klientkou z nesezdaného páru, která by se nechtěla vdávat za předpokladu, že vztah je aspoň relativně přijatelný.
Pokud ženy ve společnosti proklamují svoji nezávislost, jde jen o stylizaci a pózu. Při hlubším pohledu ženy po sňatku touží, což ale zároveň vyžaduje, aby to ten muž chtěl a nemusel být na radnici eskortován.

Majetkový vzestup naopak vede k tomu, že bohaté páry se kvůli penězům nerozvádějí, i když žijí odděleně. Nebo snoubenci uzavírají předmanželské smlouvy. Doporučujete takovou pojistku?
Já bych byl velice opatrný. Je to individuální a velmi riskantní.

Desítky let se věnujete manželskému poradenství. Vy věříte v budoucnost tohoto úředně posvěceného spojení mezi mužem a ženou?
Naprosto jednoznačně. Manželství je v krizi ještě déle než anglická libra, a stejně jako ona přežije všechno.

KATEŘINA PERKNEROVÁ