„Zdravotníci jsou nyní víc než kdy jindy potřeba v nemocnicích. Tím, že jsem převzala část výuky a péče o chlapce, se může jeho maminka věnovat zase lidem, kteří bojují s koronavirem. Je to můj díl pomoci. Jsem vděčná ústavu školní pedagogiky za umožnění této zkušenosti,“ svěřila se studentka.
PRO SVÉHO ŽÁKA MÁ JEN SLOVA CHVÁLY
Touto dobou měla pokračovat ve studiu oboru učitelství pro I. stupeň základní školy. Místo toho třikrát týdně dojíždí z Tlumačova, kde bydlí, do Zlína za chlapcem, jenž zůstal po uzavření základních škol doma.
„Mým hlavním úkolem je učit ho češtinu. A také se o něj postarat, než přijdou domů jeho rodiče. Jde nám to spolu dobře, byť první den mě nechtěl ani pozdravit, jak se styděl. Chápala jsem to, je malý a já jsem pro něj byla naprosto neznámá,“ vzpomínala Vendula Frdlíková na počátek individuální výuky.
Ostych už je minulostí a probrané látky rychle přibývá. Každý vyučovací den trvá tři až čtyři hodiny. A paní učitelka má pro žáka jen slova chvály.:„Je šikovný. Myslím, že ho výuka baví. A tím pádem baví i mě.“
Protože maminka chlapce pracuje s covid pozitivními pacienty, vyjasnily si hned na počátku spolupráce, zda tento fakt představuje pro Vendulu Frdlíkovou riziko možné nákazy.
„Probraly jsme tohle téma důkladně, přeci jen jsem potřebovala zjistit, jestli mé vyučování představuje možný zdravotní problém pro mou rodinu. Dozvěděla jsem se, že přenos nemoci tím, že jsem v kontaktu se zdravotní sestrou, je prakticky vyloučen. Nezastírám, že jsem za tuto skutečnost ráda,“ přiznala Vendula Frdlíková.