Dodnes si pamatuje všechny své žáky, dokonce i to, kde který z nich ve třídě seděl. Ve Fryštáku ji všichni znají, těší se úctě a respektu spoluobčanů. Přitom málokdo ví, že se původně měla stát lékařkou.

„Začala jsem studovat na zdravotní škole. Tam mě přemluvila profesorka tělocviku, že musím jít studovat tělocvik, protože tělocvikářek je málo. Tak jsem šla a stala se kantorkou,“ usmála se nad vzpomínkami Sylva Knedlová. A udělala dobře, protože tato profese se jí stala posláním.

„Děti mám ráda, nemůžu bez nich existovat. O prázdninách, nebo když mám volno, jsem celá nesvá,“ připomněla učitelka tělocviku a českého jazyka, která byla 9. dubna 2010 v Praze oceněna vyznamenáním I. stupně J. A. Komenského za dlouholetou vynikající pedagogickou činnost.

Bez dětí je nesvá

„Bez dětského smíchu a toho jejich brebentění ve škole jsem nemocná,“ přiznala s tím, že opuštěné školy nedělají dobře ani jejím kolegům. „Současné koronavirové období, to ticho ve škole, nám až ‚leze na nervy‘. Nejsme na to zvyklí,“ svěřila se Sylva Knedlová.

„Mám ráda, když se na sebe s dětmi díváme. Podle pohledu poznám, jestli žáci látce rozumí. Při on-line výuce to takové není. Vůbec nepoznáme, jestli je dítě soustředěné, či ne. Občas dokonce vidíme, že jsou v posteli a zničehonic usnou,“ popsala.

Křik není potřeba, stačí zatleskat

Sylva Knedlová je zastánce zdravého pohybu dětí, zejména na čerstvém vzduchu, a otužování. Proto ji zavřená sportoviště nenechávají chladnou.

„Jsem strašně naštvaná, že děti nemohou sportovat. Celý život jsem bojovala za to, aby hodin tělesné výchovy bylo víc. teď mám strach, že budou pohybově negramotné. Budou jim scházet návykové režimy a další související věci,“ přiblížila svůj náhled. A i když se dokáže takto naštvat, na děti prý nikdy nekřičí.

„Vše projednávám v klidu. Ani při tělocviku nehulákám, ale zatleskám. Vždy na začátku roku řeknu, co to znamená že musí přerušit práci, protože jim potřebuji něco říct. Nesnáším nekázeň. Dokážu si sjednat pořádek. Vlastně ani nevím, čím si takto získávám respekt,“ přiznala se zkušenostmi obdařená pedagožka.

Respekt si získala i jako středoškolská učitelka nazlínských „průmyslovkách“ a na vojenské akademii v Holešově.

„Na střední škole musí kantor prokázat vědomosti. Ukázat, že něco ví. Dětem se stále věnuji na plné pecky,“ vysvětlila.

Deníku prozradila tip, jak lze získat úctu školáků.

„Co nechci, aby mi činily děti, já nedělám jim. Nikdy je nezesměšňuji a mám s nimi úžasnou trpělivost. Vím, co to dá práce, než se člověk naučí nějaký obtížný cvik nebo něco v češtině. Mám tu trpělivost, že to dovedu i 150krát vysvětlit tak, až vidím, že to dítě či student pochopil,“ usmála se Sylva Knedlová.