HELENKA KUBÍKOVÁ nyní NEVYJELOVÁ (DTP)měla necelý rok, když dostala jednoho ze svých prvních plyšáků.„Když se dnes dívám na tu fotku, tak je mi malého plyšového medvídka líto. Dala jsem mu pěkně zabrat, protože se mnou musel trávit každou minutu asi do mých šesti let, než se rozpadl. Asi nekvalitní výroba :–). Nicméně plyšáky mám ráda dodnes, ale už mi je nikdo nedává, což nechápu,“ řekla Helena.

MARUŠKA ŠIDLOVÁ (redaktorka) se raduje z medvídka, kterého dostala k Vánocům, když jí byly čtyři roky.„Jmenoval se jak jinak než Míša. Byl nad všechny panenky. Vozila jsem ho v kočárku a spávala jsem s ním spoustu let. Teď už jsem Míšu vyměnila za jinou oběť,“ zažertovala Marie.

HANIČKA MINAŘÍKOVÁ (redaktorka) prožila svoje první Vánoce, když jí bylo devět a půl měsíce. „Tuším, že jsem tehdy dostala samé žužlací hračky, ale jak můžete vidět na fotce, byla jsem s nadílkou absolutně spokojená,“ řekla.Dodala však, že ji ale nejvíc fascinovaly všechny ty třpytivé věci na stromečku.

HANIČKA RŮŽIČKOVÁ nyní KONEČNÁ (asistentka redakce) na snímku z roku 1951 prožívá svoje první Vánoce. Dostala, na tehdejší poměry, vskutku obřího slona. „Byl to můj největší dárek. Po mnoho dalších let to byla nejoblíbenější hračka,“ vzpomíná Hanka. Za své vzal až po stěhování do nového bytu. „Nezapomenula jsem na něj dodnes,“ doplnila.

TOMÁŠKA HYÁNKA (editor) se již v přibližně dvou letech rodiče snažili připravit na povinnou základní vojenskou službu, takže jedním z jeho prvních dárků byl nádherný tank.„Všechny zbraně a vojenskou výzbroj mám dodnes schované. Byl to jen důkaz, jak krutě se mýlili. Svou vlast bych byl schopen bránit jen v případě, že by na nás zaútočili od Versaceho. Nicméně od té doby mám Vánoce rád,“ přiznal Tomáš. Již nedostává žádné militaristické dárky a těší se na zítřejší tabletky na hubnutí.

LENIČKA BOŘUTOVÁ (redaktorka) je jako čtyřletá nadšená z dlouhovlasé mrkací panenky. Ta před dvaceti lety nepatřila do standardní nabídky obchodů. Naštěstí se o ni nemusela s nikým dělit, protože starší bratr si hrál nejraději s autíčky.„Pojmenovala jsem ji Klárka a dlouho to byla má nejoblíbenější panenka. Byl to dárek od mého dědečka,“ sdělila Lenka.

DAVÍDEK KAROLA (šéfredaktor) se raduje, testuje koloběžku, kterou dostal k Vánocům začátkem osmdesátých let.„Měl jsem z ní obrovskou radost.Taková koloběžka, to byla tenkrát věc. Co na tom, že měla malá nepohodlná kolečka. Po koberci přesto jezdila,“ vzpomíná David.Dalším velkým dárkem byla klasická oranžová tatrovka. Centrem pozornosti se stala až asi do 12 let.

ŠÁRINKA BUTNIKOŠAROVSKÁ nyní ŠARMANOVÁ (redaktorka) měla půl roku, když slavila svoje první Vánoce. Jedním z dárků byla tahací kačenka. Tehdy to byl typický dárek pro malé děti.„Kam se pak kačenka poděla, už nevím. Když jsem pak byla větší, mým největším přáním bylo dostat kuchyňku pro panenky. A dočkala jsem se, byla celá z plechu,“ sdělila Šárka.

STANÍK JANALÍK (redaktor) si již při své skleróze nepamatuje, o které Vánoce se jednalo. Podle předloženého důkazu však v inkriminovaný okamžik zářil více než žárovičky na vánočním stromku.„Pamatuji si libozvučné šustění papíru, krásnou atmosféru, úsměvy mámy, táty i brášky a pak už nic. Když mě vytáhli zpod stromku, reagoval jsem prý jen na vánoční cukroví na talíři. Zbytek Vánoc byl stromek zajištěn provázkem přivázaným ke skříni,“ řekl Standa.

VIKTORKA CHRÁSTA (redaktor) rychlá kola lákala už od útlého dětství a není náhodou, že jedním z prvních vánočních dárků, kterého se mu dostalo, bylo pořádné autíčko.„S ním mi to ještě docela šlo. Čumák jsem si pořádně nabil až o něco později, když jsem se svým roztomile zeleným bicyklem nezvládl sjezd z kopečku na našem sídlišti a havaroval. Uvidíte-li mne tedy za řídítky kola, neřku-li za volantem auta, raději se mi obloukem vyhněte,“ říká s úsměvem Viktor.